Přečetl jsem si zbytek tvých básní... a těším se na nové ;-)

Myslel jsem více konkrétněji. Tohle je takové všeobecné a klišovité téma: "Já jsem tě chtěla a ty mě ne" Když už takové téma máš, tak by bylo dobré aby jsi přinesla k němu něco nového, co tu ještě nebylo, nějakou svoji vlastní zkušenost, postoj, názor, náhled apod.

1. Báseň končí ve slepé v uličce. Sama to ale přiznává, a v tom je možná její cena. Je přeci normální tvářit se, jak se člověk cítí.
2. Báseň končí ve zdánlivě slepé uličce. Opravdu "Není žádná novina", že se obličej tváří, jak se srdce cití? Tohle propojení není nikterak samozřejmé. Dokonce to lze považovat za slabost – vždyť je to pro člověka velmi ohrožující, když dává všem v okolí najevo, jak se právě cítí...
3. Báseň není formálně úplně vpořádku. Čeština dostává zabrat zvláště ve spojení obličej tváří.
4. V básni je jasně patrné, že jsou city skrývány.
Ač je tato báseň na první pohled neobratná, otvírá ve mě zajímavé téma: "Skrývání citů" a její přínos k tomuto tématu je ne úplně jasný. Chce to ještě zpřesnit výrazy. "Není to žádná novina" je málo provokující. Vidím užití tohoto verše ve významu: je to sakra velká novina, že jak se člověk cítí, tak se taky tváří. Ale nejsem si jistý, zda se dá tento význam verši plně přisoudit.
No, nemám moc času to po sobě číst, tak doufám, že si z toho mého komentáře někdo něco vezme :-D

/-D

Jako terapie dobré, dokonce to ani neskřípe. Teď jen to chce začít psát za sebe a osobně.

Sokolička: 2. 2 verše mi přijdou ještě horší. Ale pokud je to taková sranda a máš k těm básním odstup, proč je sem nedat :-) Třeba se tam najde i něco zajímavějšího. A nezapomeň to prokládat současnou tvorbou, zajímalo by mě, jak ses za tu dobu posunul.

Osobního vkladu - rozuměj názoru - by to chtělo víc. Působí to, že všechno, čemu lidé věří (tedy všechno jmenované), jsou kraviny. Ale vlastně to nemáš ničím podložené a tudíž tomu tvému dílu můžu věřit a nemusím. Když mu budu věřit, budu věřit kravině? A kolika jiným kravinám budu nadále věřit, když mu neuvěřím?

Je to natolik abstraktní, až se v tom ztrácím a nevím vlastně nic. Navíc přípona -íc mi dává najevo, že se jedná o ženu - nejspíš z toho obrázku. (je poznat, že je to dělané na počítači, bez znalostí fyzikálních zákonů tohoto světa). Při čtení mám pocit, že tápu po něčem neuchopeném.

Pointu by to chtělo. Ta jediná chybí v této dobře vystavěné básni. Vytrácí se to do prázdna. Možná je pointa v tom předposledním verši, ale ještě není docela celá vyjádřená.

:-) Ot dyjev kajo dolí. Zivna oh Nedouk, a nobe Diletant

Lizzzie: Myslím, že krvavý pot bude lepší.

Nevím, co si s tímhle dílem počít. Je klopýtavé a špatně srozumitelné. Báseň ve svém popisu rozplizlá. "Občas je to tak, občas tak..." Nevěřím, že to "to" v básni je skutečně láska.
První sloka je ještě snesitelná, ač dosti mdlá. V druhé však se začne popis halit do mlh.

Verše

doprovázeno sladkým jménem,
po tom často srdce zpustne...

korespondují s verši

S léty to na dešti rezaví
a často nabyde znova lesku.

Je za nimi sice cítit pokus o sdělení, ale sdělné nejsou. Jsou neurčité, nicneříkající.
Finis coronat opus. Poslední dva verše ustřelují téma kamsi do neurčita, téma básně (bylo-li kdy nějaké) naprosto pomíjejí.

Jsi si jistá, že jsi autorkou úvodu a že jsi to nestáhla někde z netu?

nebo stracenou? teď vážně nevím...

*ztracenou

Mě se líbí jak postupně ubývá slov. Jen tak dál :-)

Asi jsem blázen.
Já ty otázky nerad.
Úvod je podezřele dlouhý.
Otázky byly jen povrchně nastíněny.
Jaká je tedy odpověď? Že mají více času? Já tam jinou nevypátral. Ještě, že jsi rádá, že to tak je.
Ale co ti to řešení otázek přináší? Náhradu za stracenou práci, přátele atd. ? To snad ne.

Tedy upřímně – odpovídáš si špatně.

Eliška Vobrubová: No, co se dá dělat :-D

Eliška Vobrubová: Aha. To pochvalou nenazývám. Spíš to je ujištění.