O Plačící Zeměkouli

Včera v noci když jsem od tebe odcházela
krásné pocity smíšené s těmi nejhoršími
cítila jsem jak země pláče
slyšela jsem její tichý vzlykot
jakoby najednou všechna ta tíha
utrpení a bolesti
dopadala drsně na zeměkoli
a ona pod tou tíhou
plakala
jakoby těch několik tisíc let nenávisti
trápení, křivdy a lží
se nashromáždili včera v noci
v jedinou minutu
a země plná bolesti a zklamání
propukla v pláč
plakala kvůli nám všem a za nás za všechny
za naše hříchy
slzy jako očistu
dlouho to v sobě držela
ale včera v noci už nemohla
a slzy se řinuly stejně tak jako zloba
slzy za to, že si navzájem ubližujeme
ale hlavně sami sobě
já ji slyšela
a doufala v odpuštění
a země plakala a plakala...