Nádherně vyjádřeno. Vidíš mi do duše. Skoro jako zrcadlo. Jen mi to tam kazí ta interpunkce :(

:D :D :D :D Ha!!

myslíš? a podle čeho tak usuzuješ?

Je třeba se zamyslet. Netrpí autor třeba nějakou těžkou dyslexií, dysgrafií?

:) jsem ráda, že se vám líbí. Ale nějakou kritiku? nezdá se mi to zas tak dobré, ale netuším, v čem je jádro pudla. Není moc chytlavá..

nejsou drsné. Jsou hnědé :)
a moc děkuji :) o rytmu vím. Cíleně jsem se na něj vykašlala

možná jsem to špatně pojmula, použila nesprávné výrazy,.. co je špatně?

Ano, bylo to tak nějak myšleno, je to taková ta ústřední myšlenka.. Ale ať si v tom každý najde svůj význam.. :)

Slečno. Ty mi píšeš ze srdce.

Jsem vděčná za každý komentář a velice si cením postřehů :) děkuji za opravu, - taky se mi tam čudlíky nehodí ale políbila mě můza- poprvé od srpna a já básničku napsala jedním dechem. Nechtěla jsem se v tom pak moc rýpat, abych to nějak nezkazila.. jako když upravuješ okvětní lístky květiny tak dlouho, dokud je nepolámeš. :)
Děkuji :)

správně :)

proč jen v tom vidím jeden ze svých příběhů? Nádherné... chválím zpracování :)

Děkuju :)
Lizzzie: možná ano, snad ne... to už si každý dokončí sám ve své hlavě :)

No jo, chtěl rozbor, chtěla jsem vyhovět, příště už to neudělám :-p

Moje básničky jsou často prý složité, ale já zastávám názor, že pro někoho jsou zkrátka naprosto jasné, pro někoho nepochopitelné. Každý ať si v tom najde to svoje a zbytek nechá být. Ale když chceš rozbor, dobře :)
Básnička byla psána v melancholickém rozpoložení o imaginární mladičké naivní dívce, co už není dítě, ale asi ani žena, - o tom by se dalo spekulovat, není ještě tak úplně zralá, je to snad zkrátka nezkušená slečna. Veršem "idejí světa zasažena", jsem chtěla říct, že náš svět, naše země má jakési ideje, spousta lidí se přispůsobuje stylu někoho jiného aby zapadli. Ona zkrátka podlehla těm nárokům na dokonalého člověka, snad se ani nedokáže sama rozhodovat.
Velkou mezerou by se dalo vysvětlit hodně. Snad ani já, jako autor, nevím, co vlastně má představovat. Snad chybějící sloku? a pak tiše, jako pěna, zemřela sama, nesmířena. Rychlý, přímý závěr, co popisoval její konec, jak neužívala života po svém(?), ale v hlavě ji to žralo a kousalo. I když nebyla taková povaha, aby s tím něco dělala, nedokázala si snad ani uspořádat myšlenky, co je pro NI dobré a co ne?.. Zdá se mi, že básnička by mohla být vysvětlována jakkoli a i já bych nad ní mohla hloubat dlouhé chvíle a hledat ten správný význam... Jenže ten najde jen člověk, co chápe, nebo si alespoň myslí, že chápe.

hned jsem si ji musela zazpívat... nádhera!!

žeby? :) - pěkně zpracovné...

Lukio, zrovna u téhle jsem rytmus nějak neřešila ;)
Mhh- a co je na tom špatnýho?

Oprav si chyby- ruší tam. Ale jinak hodně silný a ohromující dílo!

dostala mě poslední sloka :) dokonalé zakončení!