slnečnica: Děkuju. Jo, asi sem nešla po nějakym veledíle, jen sem ze sebe potřebovala dostat nějaký útržky.

More Čapek: Dík. Ten hnus je moje ruka.

Nápad zajímavej, ale zdá se mi nedotaženej.

proč si to komplikovat. jo.

Adrianne Nesser: Děkuju. Přesně tak! Je to takové klišoidní a nejspíš jí zase smažu, ale ta nálada mi nedala jí aspoň na chvíli nepověsit.

NotInToLabels: Hah, zvláštní, a to jsem zrovna měla dojem, že je to srozumitelnější než cokoliv, co sem napsala za posledních pár let .)) Nicméně.. Děkuju.

Severak: Přehlídnout by nešla .)

Závěry. Ty máš prostě ty konce, co praštěj přes nos.

Chytáš mě za orgány, které jsem netušila, že ještě mám. Divnej tlak za hrudní kostí.
Jen nerada chápu.

Dívka v modrém: Rýmy. Rýmy především. Vynucují se jimi jednoduchá slova, která mi tam nesedí.

Je to takové.. Nucené.

Aaa, jo. Ta sedla.

Něco srdečního to zasáhlo. Jo.

Zamila: Díky. Je hodně osobní .)

múzy se probouzej ze špatnejch snů do odpornejch realit s prachbídnejma úmyslama.
přála bych si mít právo se ptát.

Ten poslední řádek mě nějak vyhodil z rytmu. Začátek mě chytnul za mozek .))

Yana: Nemyslím si, že lze takhle vynášet obivnění bez znalosti obou stran, bez možnosti zkoumat, kde se vlastně stala chyba.
Jinak souhlasím, myšlenka je bolestná, ale čte se to hůř..

té strojenosti je tam až příliš, jako kdyby tě rýmy nutily upravovat myšlenky, nedokázaly postihnout to, co chceš doopravdy říct.. nenech se omezovat, najdi svůj jazyk, základ máš.

jo.. jsem ráda, že jsem si na tebe vzpomněla

Nevim, proč mě všechny zamilovaný v poslední době tak bolej. Líbí..

Nějak jsem se v poslední době zasekla s rýčem v ruce a sazeničkama v palici. Asi se jim ještě nechce ven, ale je jich tolik. Jo, sedí.