odmocnina myšlenky, to si musím někam uložit
ke slovům samotným – absurdita existence záchranných tlačítek s pokutovaným použitím; kdo rozhodne o tom, že došlo ke zneužití? často ne člověk, který v bolesti zmáčkl tlačítko a uvěřil jeho klamavé reklamě

Nechápu, kde se vzal komentář o lásce tady popravdě... Má to závažnost, tíhu. Dobrou kadenci.

harampádí (19. st.)
Původ nejistý. Uvádíme následujcí teorie.

Uvažujeme o vzniku ze spojení horempádem. Expresivní slova jsou více náchylná ke změnám v hláskosloví, srov. varianty slova harampádí: harampátí, harapátí, hamparátí s variantami výrazu horempádem: harumpátem, horempátem, horumpácem. Dále srov. „všechno zde leží horempátem (na různo)“.

Častá je také úvaha, že toto složené expresivum vychází v první části z citoslovce hara/hala, které je i v halabala, haraburdí. Druhá část je ovšem nejasná.

Nějak se to zdálo patřičný, aby to tu bylo.

Nějakou dobu se teď peru s tím, že čtu jen knihy do práce (prokletí knižní redaktorky) a pořádně nevím, do čeho se ponořit po návratu domů. Dneska mě osvítilo, že možná potřebuju poezii, a hle, kus mé vlastní minulosti na mě čekal na psancích) Děkuju za návrat, byť možná dočasný. Jako obvykle se dokonale trefil.

Ale někoho v Praze okřikl, že kouká do telefonu :)

zbytky té lásky zachytit v letu mě střelilo do žeber.

Dno za dnem, den za dnem, jednou se roztříštit na kusy a složit zpátky.

Z tvých posledních básní mám velmi silný pocit, že si procházíme dost podobným procesem ve stejné době. A pokud to cítím správně, jen chci říct, že to zvládneš. Přežiješ. This too shall pass.

Něco... Něco tam je. Nemůžu to úplně chytit, ale jo.

Něčím zakopaným v sobě tomu hluboce rozumím.

Něco v tom je. Ještě se to úplně nevylouplo ze skořápky, ale je to tam. Neboj se nebýt čitelná.

Virgule pobavila :)

Cha! Myslela jsem, že to jen očima proletím jako další omšelou báseň a hle, zmýlila jsem se a na konci se i začala smát. Děkuju za sesazení mé redaktorské arogance :)

Je to celé takové podivně šroubované, místy to ztrácí rytmus. Píchání mi jako šok pro čtenáře moc nevadí, ale ta gradace se mi zdá příliš prudká.

skoro bych se obešla bez prvních čtyř veršů, ale hezké

Neumím se toho pořádně chytit, ale ono se to chytá mě. Něco na konci mě nutí vracet se na začátek.

Baví mě, jak mě to emočně zasahuje a zároveň naprosto míjí, když se snažím uchopit proč. Tak se jen zlehka opřu o pocit a zase pryč, aby se to nevypařilo.
Děkuju.

Aaa, jo! Děkuju, to jsem potřebovala.

Upadla jsem sem nezáměrně, ale zůstanu chvíli ležet.
Musim o tom přemýšlet.

Nějak mi to připomnělo Nezahradu, ačkoliv ta inspirací určitě být nemůže :)