Zhasínání

Rád čítávám v posteli
v teplém lampy světle,
tam se blahem tetelím,
že jsem pěkně v teple.

Lože mé, toť jediné,
co mě tady hřeje,
žena zabalená v peřině
chladem ke mně zeje.

Leží, leží vedle mě,
odpočívá v lihu.
Já beze slov a tajemně
třímám v ruce knihu.

Básně mi známí vrátili,
co je mám moc rád.
Přečetl jsem je za chvíli
a pak zatoužil jsem spát.

Tak jsem řekl ženě:
"Tak už zhasni, ženo."
Zatvářila se ublíženě.

Zhasla.

A nechala rozsvíceno.