Hezké miniatury. Slovní hříčky mám rád.

Boso nic není, akorát se říká - chodit naboso.

Pěkné.

Snad ano, otázka je, jestli tomu rozumím.

Výborné básnění, jen mi vadí germanismus v prvním verši. Němci říkají "durch schwarze Brille", česky by to bylo "kvůli černým brýlím".

Zábavné.

Asi bych neopakoval to, co jsi sdělil v prvních dvou verších, nebo nějak jinak. A také bych řekl, že změnu spíš "způsobí" či "vyvolá" zrnko písku.

Svět by byl hezčí pro koho? Jinak mi také nesedí některé vazby a archaismy.

Mně se to líbí.

Možná by to chtělo trochu víc propracovat.

Vlaky zřejmě budí takové představy. Teskné.

Nějak se mi vybavilo, že cesty nikam nevedou, nicméně se mi báseň líbí.

Zajímavý nápad, i když to trochu jako reklama vypadá. Nějak mi ale nejdou pod fousy, že v prvním verši jsou předměty "v prvním pádu. Mělo by být: Čaj je cestou, dobrodružstvím i cílem. Nebo se na větnou stavbu vykašlat a napsat "zastavení, potěšení, pohlazení".

kmotrov: To nemohu posoudit, jestli nevytěsňuješ nepříjemné vzpomínky a nepoutáš se k příjemným. V otázce pravdy vždy záleží na tom, co si pod tím pojmem v konkrétní situaci představuješ. Pokud pouze shodu tvrzení se skutečností, pak ne pravdě většinou nic relativního není. Když například pozoruješ déšť a řekneš - prší, je to pravda, která v dané situaci není relativní.

Velmi se mi líbí, jak jsi barvitě a působivě popsala situace na hrazdě a pod vodou. Jinak zapomínání zlých a nepříjemných událostí je u lidí přirozený proces. Proto se například chlapům později jevila vojna jako velká legrace, i když v době, kdy sloužili, to tak nevnímali.

Báseň vyvolává hezké obrazy, jen mi v ní trochu drhne rytmus.

Jir-kalous-ká, strej-datel-evizi, |Han-kaně-kdy (akorát tam chybí čárka nad á)

Zajímavé hrátky se slovy.
Hlavně, že ten vlas nespadl do polévky. :-)
A ještě jsem se chtěl zeptat - co je to třepoucích?

Pohádka se mi líbila, spíš mi to ale připadá jako dojemný, pravdivý příběh. Mám ale několik poznámek. Biotopem irbise jsou především horské louky a pastviny, bezlesé a kamenité planiny nad horní hranicí lesa. Obvykle se pohybuje v nadmořských výškách 1500–4000 m n. m. nad hranicí lesa. Do lesa občas sestupuje v zimě, ale les pro něj není typické prostředí. Osamostatňuje se v 1 až 2 letech věku a sněžný levhart nedokáže řvát. To jen tak na okraj.

Pěkné obrazy, zejména ti za zuby visící vnoučci, ale i měkoučká střídka, která přináší klid. (Technická: měkký, ale měkoučký.)