Gora: Máš pravdu. Abych se přiznal, toužil jsem si podobný styl vyzkoušet. Jak jsem furt zahrabaný ve starých knížkách od Bible, přes Aristotela, až kdo ví kam. Tak jsem byl toho starého jazyka plný, až přecpaný. Malí experiment. Dával jsem pozor, aby tam nebyli slova, kterým by lidé nerozuměli. Ale pokud to čtenáře ruší asi je to špatně.

Lenča: Děkuju za milí komentář. Dík, že si ty chyby našla. Opraveno. Jsem tele. Čeština tatím moje slabá stránka. A hlavně děkuju za přečtení. :)))

Hustý :)))))

Za mě palec nahoru. Kdyby se některé univerzálnější části (takové co obsahují stejnou myšlenku bez ohledu na dobu) opakovaly, tak by více vynikla ta cykličnost.

Dominik hrušat: Jo ale to je přesně ono. Mě je jenom 16, nevím, které zákony jsou špatné a které dobré. Vím ale určitě, že lidé neprohloupí, pokud se budou snažit pochopit a rozumět světu kolem sebe a nepřestat hledat. Určitě je lepší se ptát, který zákony jsou dobré a které špatné a snažit se na to přijít. A furt je to lepší než do toho zatahovat politické ideologie jako je Anarchismus, nebo něco dalšího.

Martin42: :)) Jo trochu rovnováhy by ve světe by neškodilo, ale ono to není o tom být anarchista, ale o moudrosti. Dělat věci správně.

Martin42: Jo ale to je přesně ono. Měli by se zrušit špatné zákony a měli by zůstat dobré zákony. Stejně tak vytvářet jen dobré zákony. Ono je to o tom dělat správná nikoliv špatná rozhodnutí. A to není o Anarchismu ale o lidech. O lidských kvalitách jako je moudrost, chytrost, laskavost, poctivost, dovednost a podobně.

Kus pravdy je pořád málo. I kdyby se prosadil Anarchismus sametově a bez násilí, v podstatě by to znamenalo konec státu, zákonů a měnového sytému. Ze dne na den by v tom případě přestala existovat armáda i policie a některé záchranné složky, ale i soudy. Protože jsou státní. Měnový systém vznikl jako důsledek potřeby jemné regulace a ochrany stability měny. Kurz různým měn by to destabilizovalo a zhoršilo obchodování mezi státy.

Přeci i bez zákonů to vlastně nejde. Kdysi, když se objevovali první auta, tak neexistovali dopravní předpisy, ani je nepotřebovali. Jak ale bylo na silnicích aut víc a víc, zjistilo se, že je nutné dodržovat určitá pravidla, aby se na silnících zajistila rozumná úroveň bezpečnosti.

Kdyby přestali platit zákony a skončili by soudy, lidé řešili různé delikty každý po svém. Tím, že se zruší stát, sice odebereme moc několika špatným lidem, ale špatní lidé proto nevymizí. Vykořisťování a moc by se přesunula do rukou velkých firem.

Anarchismus je utopie a nemůže fungovat. Mnohem víc potřebujeme lidi, kteří jsou slušní, hodní, chytří, rozumní, poctiví, umí svojí práci a tak podobně.

Nejsou to zastaralá slova, spíše téma působí historicky s kombinací méně obvyklými slovy. Asi plavba nějakého řeckého námořníka přes Egejské moře do Egypta. Možná uprchlík. Podle slova "žezla" možná svržený nástupce co se chtěl stát králem, ale může jít i o metaforu jako člověka, který ztratil vládu nad svým životem. Něco jako když Xindl X zpívá "ujel mi vlak" https://youtu.be/MfUGPsssytQ)

"Úponek (cirrhus) je rostlinný orgán vzniklý přeměnou stonku, listu či dokonce kořene, který slouží k přichycení rostliny k opoře. Rostliny s úponky se tak velmi často řadí mezi popínavé rostliny." (Wikipedie)

"Egejské moře (řecky , Aigaio Pelagos [egeo pelagos], turecky Ege Denizi) je polouzavřené moře Středozemního moře. Nachází se mezi Balkánským poloostrovem, ostrovem Krétou a Anatolií, značná část jeho plochy jsou teritoriální vody Řecka, východní pobřeží patří Turecku." (Wikipedie)

Ještě mě tak napadá, ohledně toho ohně. Protože je to něco co se používá v zákopech, ale současně je to něco, co se tak trochu zakazuje (potlačuje). Tak z toho plyne skvělá příležitost pro konflikt mezi vojáky a jejich velitelem. A řekněme, že by se nakonec nechal ukecat a dovolil to.

A mohlo by to mít i další dohru. Pokud to plánuješ spíše jako román než povídku, tak by bylo zajímavé, kdyby se jim ten oheň nakonec nevyplatil. Bohužel nevím jestli jde o válku současnou, protože se to trochu tváří jako první světová, i když bitva o Bahmut připomíná první světovou, ale jen připomíná. Jsou jiné technologie, jiná struktura armády a nikdo nepočítal s tím, že se ještě někdy bude bojovat v zákopech.

Řekněme, že je ta střelba nijak neprozradila, ale v budoucnu se může objevit dron s termovizí a oheň zachytí. Potom je zasypou dělostřeleckou palbou.

V příběhu pomáhá, kdy v ní je dostatek konfliktů a zápletek.

Podle toho, že Honza střílel dávkou, bych čekal že je to začátečník a je na frontě krátce. Bylo by fajn vidět, že velící bude i tak mít nějaké keci o šetření s municí. Už jenom proto, že by měl keci i kvůli tomu ohni.

Až by přišla dělostřelecká palba, tak by po ní nastoupila pěchota a obrněnci. Museli by se bránit a munice by proto vydržela jen pár hodin. Takže by je příběh potrestal i za to plýtváni municí.

Rozhodně to vůbec není špatné. Zajímavé téma, nechybí zápletka ani její rozzuzlení. Příjemný konec. Má to začátek, prostředek i konec. Přesto jako povídka je to nedotažené a díky slabě budované expozice, kdy o postavě vím jenom to, že se jmenuje Honza a nachází se v zákopech někde na frontě, je poněkud málo. Nevím nic o tom jak se tam dostal, nebo o jakou válku se jedná. Co je to za místo. Nevím jaké má Honza vlastnosti, nějaká rodina, vztahy s vojáky na frontě. Prostě velmi plochá postava.

Připadá mi to jako taková demoverze, experiment nějakého širšího (většího) příběhu, který teprve zpracováváš. Jinak palec nahoru navnadilo mě to. Nechybí napětí protože si pohráváš s mým očekáváním a chtěl bych vědět co bude dál, nebo jaké hlasy mu pomohli.

Postava si úspěch (snídani) zasloužila. Sice zápletka působila jako náhoda, že byl ve správný čas na správném místě, ale oceňuju, že vše vyřešil volbou (nezastřelil, ale získal zajatce). Sice asi nešlo o náhodu v pravém slova smyslu, protože tam byli nějaké hlasy, takže jeho probuzení možná taky nebyla náhoda.

Trochu je divné, že střílel dávkou. To asi byli hodně blízko, jinak by příliš netrefil. I tak bych čekal na frontě šetření s municí obzvlášť, když zásobování vázne. Oheň na frontě může prozradit pozici, ale dejme tomu, i to se dělá a kolikrát se nic nestane. Nějak si vařit musejí. Většinou to na frontě jedí studené a o to více trpí. Až v zázemí bývá oheň. Na frontě se vojáci točí cca po 8 až 12 hodinách, pokud to tedy jde (obklíčení, silné odstřelování a podobně).

Necítím z toho to utrpení, jak byl mokrý a promrzlí. Až moc velký pohodář na to utrpení všude. Na frontě se spí průměrně 4 hodiny. To je minimum, aby mohl voják vůbec fungovat. Dá se to vydržet pár měsíců. Jinak se na frontě spí strašně mizerně a jenom tak snadno neusneš (strach, utrpení a jiné důvody).

Gora: Určitě si rád přečtu. To s tím časem chápu. Ono to ovšem udělá hodně, když autor vloží do díla tolik práce, energie a času. Je potom těžké pro kohokoliv se ti potom vyrovnat. Protože by musel taky vynaložit tolik úsilí jako ty.

Gora: Fakt mega. To je luxus to číst. Mnohem lépe teď vím co se na začátku stalo. Krásně buduješ příběh tím náznakem charakteru postavy "Bon, bernský salašnický pes, nejmohutnější ze všech". Teď už chápu, proč se stal alfou zrovna on. Všechno to teď mnohem víc do sebe zapadá.

Kupodivu i když je to jen povídka, se ti geniálně povedlo ztvárnit vývoj těch postav. Jejich proměnu. I jejich lov se vyvíjel. Tři pokusy. První logicky nevyšel. Neměli žádné zkušenosti. Druhý pokus: "Králíci vyskakovali v hrůze z chatrné boudy přímo do hladových tlam." Naučili se to na něčem jednodušším. A třetí pokus byl fakt výzva.

Ale už měli za sebou nějaké zkušenosti. Prostě geniální, to rozdělit na tři pokusy.

Má to i filozofickou vrstvu. Jak hlad udělá z mazlíčků dravce. Ona není náhoda, že nejvíce zločinů se objevuje v nejchudších čtvrtích. Takže to funguje i u lidí.

Prostě jedna z nejpropracovanějších povídek co jsem četl.

Gora: Není zač, já děkuju za pěkné počtení. Jsi mega moc hustá :))))

Aha, jsem si nevšiml, že jsi žena "Chápu, že ses nechtěl moc rozepisovat", to se moc omlouvám, uvědomil jsem si to až teď. :))))))))) moc moc promiň

Výborná povídka, hezké téma. Kolem prostředka parádní krize. Jde o hodně protože jsou hladoví. Musí to vyřešit, jinak by mohli zemřít hlady. Přečetl jsem si to opakovaně mnohokrát.

Našel jsem i pár nelogičností, ale předem varuju, že to je jen názor, můžu se mýlit. Hned první věta "Štěkot psů postupně umlkal." Já psy měl a přicházím s nimi často do styku. A přísahám, že naopak vždy se zvuk zesílí. A je jedno jestli rozpoznají známého nebo cizího. Reakce je sice rozdílná, protože výhružný štěkot se liší od upozorňovacích, nebo vítací reakce, ale i tak reakce zesílí.

Další: "Právě se zrodil přirozený vůdce smečky." Ono to nefunguje tak, že si pes najde zajímavé místo a díky tomu se stane alfou. I autorita je forma instinktu, musel mít ten potenciál v sobě od začátku. Nějak se musel k ostatním chovat. Mohli mít respekt, protože byl velký. Vztahy se během cesty měnili a sílily.

Můžu si to vykládat tak, že v okamžiku, kdy ulehnul se definitivně rozhodlo. Dali najevo, že ho akceptovali jako alfu. Ale určitě to byla už jen třešnička na dortu. Ale chápu, že by potom byla povídka moc dlouhá, kdyby obsahovala tolik detailů. Takže mi to nevadí, protože si to dokážu představit.

Trochu mě mrzelo, že o hlavní postavě vím tak málo. Pouze jméno a že je velký. Chápu, že ses nechtěl moc rozepisovat a soustředil se na děj. Asi je to dobře. Jenomže povídka se mi natolik líbila, že jsem chtěl o hlavní postavě vědět něco víc. Třeba rasu a zbarvení.

Náhody v příběhu snižují kvalitu příběhu. "Štěstí stálo při nich, necítila psy." Sice jo, takový náhody se při lovu stávají, obzvlášť, když psy neměli s lovem zkušenost, ale asi by se to dalo napsat nějak jinak, bez toho slova "štěstí". Přiznávám, že chyba může být ve mě. Přečetl jsem toho tolik, že jsem na to alergický. A mam tendenci vnímat náhodu jako lenost autora. Tak sory.

Proscriptus: Lol, sory že furt poučuju, ale není to povídka, nýbrž román. Ten se liší od povídky větším rozsahem a složitostí. Postavy se většinou vyvíjejí narozdíl od povídek. Autorka už pár románů napsala a ten nedávno dokončený měl 57 kapitol. Pomalejší expozice u tohoto a druhé kapitoly, dá tušit rozsahu 40 až 60 kapitol. A také je dílo zařazené mezi romány.

Myslím, že je důležité nazývat věci správnými jmény, protože se to může snadno stát zdrojem nedorozumění. Autorka se jistě neurazí, ale nějakého jiného autora v budoucnu by to mohlo mrzet. Je to jako by autorka přijela v Lamborghini a ty ji pochválil pěkného Trabanta. :)))))

Ale jinak s tvým názorem plně souzním, je vidět, že jsi taky trochu filozoficky zaměřený a to mám rád.

No vida, tohle je výrazně lepší. Zatím tvoje nejlepší.

Proscriptus: Není zač. Tím trikem se sice na počet slabik netrefíš, nebo jen výjimečně. Ale podstatné je, že rozdíl bude minimální. Třeba o jednu nebo dvě slabiky. Jenomže malá chyba vypadá opticky lépe než chyba velká. Je to trik pro ty línější z nás, nebo pro začátečníky. Dá se to tím hodně zamaskovat, protože buďme upřímní, kolik z nás si dá tu práci po tobě počítat slabiky.

Mě třeba vůbec nevadí dlouhá a archaická díla. Škoda, že to není lépe zpracované. Když je dobré jídlo, taky si chceš někdy přidat. Když je dobrý film, nevadí ti, že má 4 hodiny, jako například prodloužené verze Pána prstenů, nebo režisérská verze Liga spravedlnosti.

Archaismy taky nevadí tolik, pokud ta slova znáš. A staré myšlenky někdy překvapí svou současností. Protože historie se často opakuje.

Ovšem skutečně většinu lidí tenhle druh díla nenadchne. Je to složité téma. Objevují se tam různé alegorie a podobenství, jako by si chtěl to zdělání šifrovat. Tohle je spíše pro fajnšmekry historické literatury, profesory a filozofy.