RE Singularis:

(kapitola o číšníkovi/ ÚNovi) „tvoje provedení hodně dobře odpovídá označení „neokapitalistická““ – Možná, ale možná to lze také relativně snadno přepsat tak, aby to vyznívalo třeba jako komunistická či anarchistická „restaurace“, protože každá politická ideologie má mechanismus, jak chlácholit a regulovat své stoupence.

1) Neokapitalistická restaurace (tvá původní verze): „V neokapitalismu je vše zdarma, čímž se liší od již zastaralého kapitalismu tržního typu. Ale vše se smí jen se souhlasem vlastníka,“ odpověděl číšník.

2) Komunistická restaurace: „V komunismu jsme si všichni rovni, takže vše je zdarma, čímž se lišíme od tyranského kapitalismu. Ale vše se smí jen se souhlasem zástupce Strany,“ odpověděl číšník.

3) Anarchistická restaurace: „V anarchismu si můžete dělat co chcete, klidně jíst bez placení, čímž se liší od kapitalismu. Sice kdokoliv má svobodu vám v tom zabránit, ale máte štígro, že já i ten, co si klade nárok na tuto loď, také chceme, abyste se dobře najedli,“ odpověděl číšník.

„to bys tam musel mít něco jako Daleky z Doctora Who.“ – Ty jsem původně plánoval zparodovat až v asi třetím díle, ;). Ale pokud dokončím druhý díl/ dvoudíl, možná se tam mihnou.

Některé návrhy na vylepšení:

Místo toho tvého začátku by se dalo spíše navázat na první větu Wesmírného omylu a zparodovat ji třeba takto: „Co kdybych na začátek napsal, že nevím, jaká první věta by byla nejlepší?“

Ty „méně důležité“ věci bych napsal vtipně jako třeba „válet se opilý na silnici, mít nepoškrábaný lak auta a hádat se kvůli ideální poloze záchodového prkénka.“

Místo věty (o vzkazu do budoucnosti) „Vložil jsem ho do lahve, zazátkoval a hodil do řeky.“ by mohlo být: „Vložil jsem ho do časové schránky v podobě lahve, pečlivě ji zazátkoval a hodil do řeky, kde se rozflákala o kámen, čímž se myslím vzkaz teleportoval do budoucnosti.“

Místo věty „lahve z tříděného odpadu se recyklují, takže by se moje zpráva nikdy nedostala do budoucnosti.“ by mohlo být „lahve z tříděného odpadu se recyklují, takže se dostanou do jiné dimenze a ne do budoucnosti, to dá rozum.“

Za „úspěšně unikali spravedlnosti“ by se daly doplnit věty: „Ale nikdy jsme nedělali nic závažného. Třeba když jsme vykrádali banku, tak jsme si vzali jen tolik, abychom mohli naplnit vanu lízátkami. Nebo když jsme při exkurzi umísťovali bombu do Poslanecké sněmovny, tak jsme dálkové ovládání schovali tak, aby ho nikdo nenašel.“

A tvou reakci na můj komentář si teprve přečtu.

Celkem dobře jsem se při tom pobavil, :D, i když třeba některé vtipy byly jen trochu obměněné parodie na ty mé. Zasmál jsem se hlavně u (záměrně zkracuji tak aby z citací vtipy nebyly zřejmé): (1.) „hodil do řeky“, (2.) „rozpadla v momentě“, „procházkou po zahrádce“, (3.) „předběhly jiné osoby“, „míchačce“, „oddělení ovoce a zeleniny“, „bonus třiatřicátý nůž“, „patřila ještě k těm normálnějším“, (4.) „objevovat rozumné věci“, „To je Europa“, „ani nepřišli na to“, (5.) „a jiné podobné klukoviny“, „snadno z něj učiní svoji potravu“, (6.) „v akvaparku“, (7.) „Oblůda“, (8.) „jeho smluvní podmínky“, (9.) „jednu z našich hlav“, (10.) „rozdíl mezi jističem a pojistkou“, „nejsem sexista“, (11.) „existovaly Vánoce“, „od mala píšu seznam“, „s hlasem Karla Čapka“, „čímkoliv, co umí mluvit“, (12.) „Každého něco řídí“, (13.) „pán času“, „teleportovat zapomenuté“, „protože vedení monologu“, „které ty roboty vyrobily“, (14.) „není to zločin“, (15.) „kradené BMW“, „Kde ses učil rozpoznávat“, „zmutovalo na černou díru“, „vymyslel, abys obhájil“, „chytil poslední naděje“ a „v kadibudce pivo“.

Ale uvědomil jsem si, že některé vtipy vyznívají mnohem lépe, když člověk zná původní knihu. Třeba u tvého „komunistického hypermarketu“ není tak zřejmé, že se jedná o parodii na rabování, to až později, což je podle mě pozdě. Nebo hned tu další zmínku o akvaparku pochopí nejspíš určitě jen ten, kdo si přečte knihu.

Tím jsem si také uvědomil, že bych neměl dál číst třeba „Svižný průlet intuicí ticha“, dokud si nepřečtu Hudbu ticha, protože bych si při prvním dojmu vybavoval, jak jsou vážně míněné věci nejspíš znevažovány v parodii.

Díky té parodii jsem si také uvědomil, jak je až šílené, kolik věcí z mé knihy se vyplnilo. Tím nemyslím jen některé z představ o budoucnosti, ale i to, že jsem některé podobné události pak zažil, i když neměli formu sci-fi. Třeba jsem byl v hypermarketu přeplněném spoustou výstředních lidí z hudebního festivalu, z nichž někteří tam rabovali (já ne), ale bylo jich tam tolik, že tomu vedení nestíhalo bránit, panovala tam skoro až postapokaliptická atmosféra a některá oddělení byla až překvapivě (vzhledem k počtu lidí, ne vzhledem k jejich zájmům) vylidněná, jen se občas něco válelo na zemi. A některé šílenější synchronicity ani nechci říkat. To abych příště raději psal knihu jen o Přirozené mnohobytosti, aby se realizovala ta, :D.

Jinak se mi moc nelíbí, že do toho zatahuješ komunismus, ale myslím, že chápu, co tím paroduješ.

„nemáme souhlas vlastníka, abychom odešli“ – Myslel jsem, že tam bude něco jako: „Pozřeli jste vlastníkovo jídlo, jehož molekuly se teď stanou vaší součástí a jejich vlastník nedovolí, aby opustily tuto loď. A pokud nechcete zemřít, tak s každým dalším jídlem vstřebáte další vlastníkovy molekuly, takže je už nikdy nevyměšíte všechny!“ Takže mě vlastně trochu překvapilo, když princip zůstal v podstatě stejný jako v knize, skoro včetně stylu provedení, xD.

„stoleí“ – Není mi jasné, proč je to „t“ přeškrtnuté, pokud to není experiment, zda si toho někdo všimne a upozorní na to.

V parodiích nesrovnalosti sice tolik nevadí, ale všiml jsem si, jak na začátku tvůj „Víťulíneček“ kritizuje auta a naopak v začátku poslední kapitoly pomáhá jedno bez ostychů přepravit se zmínkou, že nemá řidičák, aniž by tam bylo nějaké vysvětlení názorového obratu.

RE Singularis:
Slovy „předem jasné reálie“ jsem nemyslel, že by bylo předem jasné jejich pořadí, ale že universum Ester Krejčí existovalo před napsáním Přetečení zásobníku, kdežto obsah mé věty z velké části vznikal v průběhu jejího psaní.

„dávat smysl samo o sobě“ – Ano, před slovem „dávat“ jsem zapomněl dát slovo „spíše“, čímž chci říct, že jednovětný popis z díla „Čočka kanálem lemuje (slovorost)“ podle mě z hlediska obvyklosti znalostí dává větší smysl bez potřeby spojení s informacemi z jiného díla („samo o sobě“) než „Přetečení zásobníku“, protože se intenzivněji týká témat, které může znát víc lidí, např. kreativita.

„Tak proč si je nepodtrhneš?“ – Protože zas tak velký smysl to dílo pro mě nemá. Raději si podtrhnu třeba nějaká témata v naší e-mailové komunikaci, ;).

V e-mailu Einsteinovu hádanku jen zmiňuji jako určitý příklad něčeho bez dalších podrobností, ale sem to myslím zapadá lépe. Je to také spousta různých faktů, které také sami o sobě nedávají moc smysl, ale když je doplníš o tu otázku, tak je to hned zajímavější, aniž by ti popisovaní fiktivní lidé a místa museli být součástí nějakého dalšího díla, které by člověk musel poznat. https://cs.wikipedia.org/wiki/Einsteinova_h%C3%A1danka

RE Singularis:
Díky za zmínku díla Přetečení zásobníku, napsal jsem k němu komentář (který může být zajímavý i z pohledu tohoto díla). A také děkuji za uznání.

„možná i proto, že ses inspiroval z těch závěrečných prací“ – Z „Myšlení a hodnoty tří uměleckých generací české avantgardy (1919-1989)“ jsem si přečetl hlavně závěr, který je relativně obsáhlý oproti resumé u „Mozek a událost“, kde jsem si přečetl ještě hlavně strany 49 a 50, což se dost podobalo písni, ke které jsem před časem vytvořil videoklip: https://www.youtube.com/watch?v=Y_kNbcnnoI0

Odkazy na zmiňované práce:

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/72226
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/72226/DPTX_
2012_1_11210_0_380787_0_131641.pdf?sequence=1&isAllowed=y

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/13421
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/13421/DPTX_
2007_1_11210_ASZK10001_127502_0_49989.pdf?sequence=1&isAllowed=y


Sice jsem si tím osvěžil nádech odborné mluvy, představu o alternativní kultuře a některých pojmech z filosofie, ale nejsem si jistý, nakolik je možné, že právě ty dvě práce mohly výrazně zvýšit mou schopnost psát dlouhé věty, protože relativně dlouhé věty píšu už roky a třeba než jsem ti na podzim posílal povídku k betačtení, tak jsem nejdelší věty hledal a rozsekával.

Ten jednovětný popis vznikl tak, že jsem začal psát anotaci vznikajícího slovorostu, ale pak jsem si řekl, že je moc dlouhá, tak by to mohl být podrobnější úvod v textovém poli díla, a když jsem si uvědomil, že je to jedna už celkem dlouhá věta, ale současně se nachází v experimentálním díle, tak mě napadlo pro změnu ji nerozsekávat a naopak se ji snažit dál prodlužovat, abych vyzkoušel, k čemu to povede.

„Chtěl/a bych Tě slyšet číst tu jednoslovnou verzi vlastním hlasem...“ – To je poněkud sadistické pření, které nehodlám zkoušet splnit, xD.

A ano, víceslovná verze slovorostu je pro lidi stravitelnější. Ale ta jednoslovná verze ve zvukové podobě je zase víc „poeticky halucinogenní“, intenzivnější vytržení.

Mě se z toho slovorostu nejvíc líbí asi „cizokrajnou nouzi zimního holohlavého horolezce cestujícího hospodou doufajíce ceny nyní nízké kéžby byli libovolné“, protože je to asi nejdelší relativně smysluplný kus, který se mi tak podařilo napsat. Nějaký horolezec v cizině na zasněžených horách se dostal do hospody a doufá, že tam nebude draho, protože nemá moc peněz, což značí ta nouze. Sice jsem tam trochu znásilnil gramatiku, abych to mohl napsat, ale v mluvené řeči to není rozdíl a v porovnání s jinými částmi toho slovorostu to nepatří mezi největší výstřelky z řádu.

RE Singularis:
Ano, je to také dlouhá věta zakončená svým začátkem jako mé dílo „Čočka kanálem lemuje (slovorost)“ ( https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41162-cocka-kanalem-lemuj
e-slovorost ). Přetečení zásobníku jsem si přečetl až pak v návaznosti na tvé upozornění (čemuž odpovídá i čas v záložce Přečteno), takže to vypadá, že když někdo zkusí psát dlouhou větu, tak ho pravděpodobně při zamyšlení nad jejím zakončením napadne navázat ji na její začátek.

A co se týče toho, že mé provedení jsi oznčil(a) za „podstatně lepší“, tak mě napadá pár možných důvodů. Ty jsi se nejspíš snažil(a) předem jasné reálie vměstnat do jedné věty, kdežto já ji vymýšlel za pochodu. Takže možná když taková věta vzniká jako zápis skutečného děje, tak je to přirozenější a čtivější.

Možné je i to, že deníkovitě vrstvené myšlenky jsou pro takový styl vhodnějším obsahem než popis fiktivního světa (který jsem mimochodem zatím téměř nepotřeboval k pochopení epizod seriálu Ester Krejčí, i když Dodatky ve své knižní podobě jsou zajímavé sami o sobě). Nebo možná přesněji já psal něco, co myslím může dávat smysl samo o sobě, kdežto toto tvé dílo dává smysl spíše v kontextu Ester Krejčí, ale lidi, kteří ji (moc) neznají (a třeba ani znát nebudou či nechtějí), je to sbírka spíše zbytečných informací, i když i sami o sobě mohou být místy trochu zajímavé.

Navíc mám pocit, že jsi se snažil(a) posouvat od tématu k tématu co nejrychleji, což vytváří pocit velmi roztěkané pozornosti, kdežto já psal svým tempem, jak mě to napadalo.

Připouštím však i to, že tvé provedení je celkem rychlý způsob, jak si udělat představu o části kontextu Ester Krejčí, ale předměty faktů by ve větě mohly být podtržené, aby se v tom člověk mohl snáze pohybovat po vlastní ose čtení.

Jinak mi to připadá trochu jako Einsteinova hádanka (kterou už jsem zmínil v rozepsané odpovědi na tvůj e-mail, jenž mi ji připomněl), ale bez hádanky na konci. Takže by bylo zajímavé přepracovat to tak, že by k tomu šlo doplnit otázku na něco, co z toho zdánlivě nejde zjistit.

„kryčí jméno“ – Předpokládám, že tam má být „krycí jméno“.

RE Singularis:
Každopádně jsem druhý díl napsal krátce po dopsání prvního, obojí vznikalo celkem rychle a spontánně bez předem jasného plánu. Takže další věty čím dál více mohly vznikat napodobováním předchozích, což vedlo k tomu, že jsem se „držel určitého stylu humoru“ a to mohl být i ten důvod, proč tě to časem přestalo bavit, proč s časem klesala šance nového prozření.

Jinak jsem pak tentýž den rozepsal ještě třetí díl a ten chci zkusit dopsat až po čase.

Re Singularis: Jsem rád, že tě to pobavilo, ;). (Měl jsem trochu obavu, jak to přijmeš.)

Znám doktorku, které se Windows začal aktualizovat v pracovní době, trvalo to zhruba půl hodiny a během té doby musela nechat objednané lidi dřepět v čekárně, jelikož neměla přístup k potřebným informacím. A ještě větší „srandou“ prý je, když se začne aktualizovat počítač napojený na nějaký přístroj, který je potřeba nechat zapnutý. Jakoby si někdo myslel, že aktualizace operačního systému jsou důležitější než lidský život. Kdo ví, třeba si Windows z počítačů po celém světě, skrze proprietární software, dělá bezplatnou „pracovní sílu“ pro tajné distribuované výpočty (zaměřené na posilování vlastní moci), které přijímá a hotové odesílá v čase aktualizace...

Singularis: "kontrolovat myšlení všech lidí a veškeré jejich vzájemné interakce" - Ano, je to pochopitelně narážka na současné tendence na internetu a jeden z důvodů, proč mi ta dystopická možnost přivlastňování lidí skrze autorská práva na to, co sledují, připadá jako aktuální téma do povídky, ;).

none: "Novodobé JZD" je pochopitelně humorná narážka na známou firmu, která je v Česku, mj. vlivem své politické provázanosti, nejefektivnější v čerpání evropských dotací (z nichž nějaká část je určená pro malé farmáře). Snad už není potřeba ten název psát. Zaměstnancům této firmy nepatří pole ani používané výrobní prostředky obdobně jako v JZD. A pochybné jsou i způsoby, kterými tato firma pohltila některé konkurenční firmy. Takže malí soběstatkáři, kteří vlastní svá políčka a nejde jim o kumulování moci, ale spíše o poklidné soužití s přírodou, jsou pochopitelně opozicí této firmy a nechtějí jí prodat svá políčka. Jinak existují i různé mezistupně mezi soběstatkáři a novodobým JZD.

Ano, dnes se bez pořádných dotací nevyplácí chovat krávy. Obzvláště jak byla ta šílená sucha a je méně sena.

Singularis: Jinak v návaznosti na tu mou myšlenku (ne)autorství ( obzvláště poslední odstavec tohoto článku https://swortys.blogspot.com/2018/10/udivova-reforma-skolstvi.ht
ml ) a tvé dystopické pojetí u Molocha mě napadá, že chápeme-li náš mozek jako úložiště, tak třeba zhlížením filmu dochází k jeho "kopírování" do mozku. Takže když třeba zavzpomínáme na oblíbenou scénu z toho filmu, tak si bezplatně jakoby přehráváme jeho částečnou "kopii" v naší hlavě, což by nějaký byrokratický hajzlík mohl zneužít ke svému obohacení (obzvláště pokud jsme si zaplatili pouze zhlédnutí filmu bez možnosti vytvářet si soukromé kopie). S trochou nadsázky se dá říct, že třeba filmová studia programují občany. A když tu antiutopickou vizi přeženu, tak si lze představit, že společnosti skupující autorská práva (nejen na filmy) by se v budoucnosti na základě analýzy vzpomínek jednotlivých občanů mohli vzájemně přít, který člověk (resp. jeho mozek) které společnosti z hlediska autorských práv z kolika procent patří, protože v průběhu života každý člověk zhlédne spoustu nárokovaného obsahu, který spoluvytváří jeho osobnost a jeho vliv k nám přichází i různě zprostředkovaně skrze jiné lidi, které někdy nějaký nárokovaný obsah ovlivnil. A kdyby na základě toho někdo chtěl absolutním způsobem vymáhat autorská práva, tak by to znamenalo muset kontrolovat myšlení všech lidí a veškeré jejich vzájemné interakce. Z toho všeho lze odvodit různé katastrofické důsledky, a pokud chceš, můžeš o této antiutopické vizi někdy napsat další povídku, protože mě víc baví o tom filosofovat, než o tom psát povídky, ;).

Už několik let ekofarmařím, osobně jsem poznal zhruba 12 významných osobností z této oblasti života a nespočet dalších podobných alternativců, takže jsem si vytvořil nějakou rozvinutější představu, o co nám jde. Mj. na základě toho a námětu od mého kluka jsem letos napsal dílo o soběstatkářích (jak jsem si naší subkulturu či sub-subkulturu nazval), ale zatím ho nemohu veřejně jmenovat, abych neporušoval pravidla soutěže, kde je to dílo zařazené.

Domnívám se, že kdybych 5.11. nedával Singularis k betačtení toto dílo o soběstatkářích, povídka "Pekař, Chlebnice a Ron Moloch" by se jmenovala a vypadala radikálně jinak: místo prstenů a bot by byly specifické "hodinky", místo mé představy soběstatkářů by byl "emigrant" a o chlebu by se tam nepsalo, i když by stále šlo o kritiku absurdní stránky kapitalismu. To však rozhodně neznamená, že nápad Chlebnice, prstenů, manufaktury či konkrétní dějový způsob užití soběstatkářů by nebyly od Singularis, která má na povídce "Pekař, Chlebnice a Ron Moloch" největší zásluhy.

Jsem rád, že ten dialog Štěpána s Molochem byl rozvinut a upraven. Obzvláště zajímavý je odstavec s větou "Jsou mým duševním vlastnictvím, a tím pádem mi patří i chléb, který byl s jejich pomocí vykouzlen, a tedy i buňky jejich těl, které z toho chleba vyrostly.", který volně vychází z mé filosofie (ne)autorství viz. mj. bod 5) v tomto článku: https://swortys.blogspot.com/2018/09/myslenkopocity-sapirwhorfov
a-hypoteza.html Nebo viz. poslední odstavec tohoto článku: https://swortys.blogspot.com/2018/10/udivova-reforma-skolstvi.ht
ml To však neznamená, že bych nějakou část Singularis následně považoval za mé vlastnictví. :D

Myslím, že to přepadení soběstatkářů ze strany Molocha nebylo potřeba udělat drsnější, než bylo původně. Zabití jednoho dospělého člověka je silné odstrašení, zvláště pro komunitu oproti nesoudržné skupině individualistů. Ale nepovažuji to přidrsnění za chybu.

Jinak k této povídce jsem dělal betačtení a většinu návrhů na vylepšení Singularis přijala, což mě těší. A jsem rád, že vzniklo další dílo týkající se soběstatkářů, aby o tomto alternativním způsobu života (a současně opozici novodobého JZD (Molocha)) bylo větší ponětí.

RE Singularis:
Smajlíky mají vyjadřovat, že to postava říká pobaveným hlasem (a v místě smajlíka se může klidně zasmát). Je to stručné a podle mě celkem explicitní. Na smajlíky/ emotikony jsem zvyklý od dětství a myslím, že časem budou běžnou součástí literatury.

Zajímalo by mě, jakého zajímavého českého týpka to Aldo vlastně potkal, :D.

Třeba Aldovi přijde divné poslouchat svůj vlastní hlas. Nebo, jakožto excentrický umělec, preferuje excentrické metody. Anebo Pichtův psací stroj našel při urbexu či zůstal po nějakém jeho zesnulém příbuzném. Kdoví...

Singularis: "překvapení nevyhledávám" - Pokud je výraznější riziko, že půjde o negativní překvapení, tak tento druh také nevyhledávám, ale "vyhledávám" ze škály pravděpodobně neutrální až pozitivní (myšleno buď samo o sobě či v důsledku), protože překvapení mj. nabízí možnost údivu a údiv je (minimálně podle Aristotela a Platóna) počátkem filosofování, resp. překvapení může být zdrojem inspirace. Jináč "vyhledávat překvapení" pro mě znamená i vyhledávat takové rozhovory, v kterých se mohu dozvědět něco pro mě nového nečekaného zajímavého.

"při studiu podkladů [...] reakce čtenářů" - Ano, na to se vztahuje ta část s "životními okolnostmi".

"I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo" - A také je to pak zase o něco vzdálenější životu (vůči takto kolektivně psanému dílu), protože pokud někdo předělává cizorodé dílo (s možností zcela se vyhnout konsenzu (pokud se neřídí nějakými limitujícími pravidly od autora)), tak tím může předělávat děj, což by v převodu do života znamenalo fakticky měnit historii (ne jen záznamy o ní), což buď nelze, nebo to zatím neumíme (a kdyby ano, tak by to velmi pravděpodobně fungovalo velmi odlišným způsobem).

Kdybych to měl vztáhnout k pojmu "fan fikce na život" z předmluvy tvé knihy Ester Krejčí, takto kolektivně psané dílo je fan fikce na život ne(jen) z hlediska stylu obsahu, ale (i) z hlediska interaktivního kolektivního nepředvídatelného procesu vzniku. Je to přibližování vzniku textu k procesu života (ve smyslu děje, ne organického), aniž by se z něj stala počítačová hra.

"příkryt“ podle Hudby ticha od Patricka Rothfusse" - Zaujalo mě to - možná si to někdy přečtu, ;). Dá se to číst samostatně?

Mockrát děkuji za krásné pokračování mého díla, ;).

Některá slova jsi použil(a) tak, jak jsem zamýšlel (třeba epistemologický anarchismus) a jiná pro mě nečekaným způsobem (třeba urbex).

Děj se tím zajímavým nápadem s tmou vyvinul trochu jiným způsobem, než jak jsem o tom zkoušel přemýšlet, ale to je právě jedna z těch věcí, která mi na tomto způsobu psaní připadá zajímavá, ;).

Když nějaké dílo píše pouze jeden člověk, tak (z víceméně bezprostředního hlediska) je převážně jen v jeho režii, autor předem tuší děj, nějak zná sám sebe, má poslední slovo a nemůže tedy být pořádně překvapen vývojem svého díla (doopravdy překvapen může být pouze životními okolnostmi při jeho psaní, ale už ne tím, když je do toho díla obtiskne).

Když to dílo pak někdo čte, tak sice může být překvapený vývojem, avšak už se na něm obvykle zase nemůže podílet.

Ale když se u psaní jednoho díla střídá víc autorů, tak je to jakoby blíže skutečnému životu, protože nikdo z autorů si nemůže být jistý, co se bude dít v budoucnosti díla a na rozdíl od čtení knihy se na tom vývoji může i kreativně podílet (víc než např. u vzácnějších knih napodobujících formu Kinoautomatu).

Vysvětlení k délce přídavků (v reakci na soukromou zprávu) + nabídka pomoci:
Toto experimentální dílo jsem záměrně nezačal rozdělovat na kapitoly či epizody, ale na části (které mohou být i velmi krátké), aby průběh děje o to víc byl výsledkem více autorů. K ucelenosti děje (popř. plynulejší transformaci jeho záměrů) by měla přispívat mj. slova navržená předchozím autorem a přečtení všech dosavadních částí díla, než autor začne psát svůj přídavek. Také je dovoleno radit se s ostatními autory, kteří se na tomto projektu podílí, ;). A neváhejte mi napsat, pokud si s něčím nejste jistí nebo si nevíte rady - rád pomohu.

RE Ginnare:
A jak dlouho mu to vylézání trvalo? Jináč pokud vím, tak druh (imperator) lze rozpoznat až, když šídlo po vylíhnutí důkladně oschne, čímž pozmění barvu i tvar. Pokud jsi čekala, tak to schnutí trvalo jak dlouho?

RE Ginnare:
Dlouhozobka svízelová patří mezi můj oblíbený hmyz, ;). Ale nejraději mám asi šídlo modré/ královské, což mám štěstí, protože š. modré aktuálně žije u mého rybníčku a občas kolem mě poletuje, :).

"Zajímavé... velmi zajímavé" - Díky, ;).