Příhody Nezjištěno Procházky - 2. část - Slepá afinita

Předchozí část, kterou napsal Sebastián Wortys, najdete na adrese: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38622-prihody-nezjisteno-
prochazky-1-cast-asamblazni-syzygos

______________________________________________________________


Už když syn hostinského přišel a představil se jako Aldo Novák, připadal každý z nich tomu druhému zajímavý a přitažlivý. Rychle se sblížili a brzy poznali, že je spojovalo mnohem víc než ojedinělé rodné jméno, přestože v jiných aspektech byli zase vyloženými protiklady.

Aldo Novák ho provedl interiérem asambláže, kde měl na podlaze pod plexislem fotografie z urbexů, jichž se zúčastnil v minulých letech. Ukázal mu také, jak experimentuje se slizem, ale zatím prý dospěl k názoru, že tento průmyslově produkovaný sliz z Číny není dost slizký. Nezjištěnovi to připadalo jako dětské hraní, ale Aldo Novák byl zastáncem epistemologického anarchismu – řada velkých objevů přece byla učiněna náhodou či zcela nečekaným způsobem, takže je zřejmé, že jakýkoliv postup může vést k něčekaně významným výsledkům.

Nezjištěno Procházka úplně zapomněl na art brut safari a celý víkend strávil se syzygem, který ho navíc nechal u sebe přespat, protože si mladý redaktor včas nezajistil jiný nocleh.

Vyvrcholení jejich sbližování přišlo v neděli, když ho Aldo Novák zavedl do zdánlivě slepé postranní chodby asambláže. Tam otevřel poklop, důmyslně skrytý v podlaze, a slezl dolů. Nezjištěno Procházka se zprvu trochu bál, protože dole nic neviděl, ale byli si už tak blízcí, že mu věřil, a tak tam slezl také.

Stáli spolu na začátku jakési chodby.

„Nerozsvítíme si?“ podivil se Nezjištěno Procházka nastalé temnotě.

„To bys ten zážitek zničil,“ oponoval Aldo Novák a podal mu bílou hůl. Nezjištěno Procházka začal být tuze zvědavý. Dřevěné držadlo hole mělo tvar válce, na jednom boku seřízlého do roviny.

„Víš, jak se používá?“ zeptal se Aldo Novák.

Nezjištěno zakroutil hlavou.

„Víš, jak se ta hůl používá?“ zdůraznil přítel otázku.

Nezjištěno Procházka si uvědomil, že tu kroucení hlavou není vidět. „Ne,“ řekl.

„Ukážu ti to. Můžu?“

„Dobře,“ řekl Nezjištěno Procházka.

Aldo Novák mu jemně chytil ruku, což bylo oběma příjemné, a ukázal držení hole. Vlídným hlasem pak pokračoval: „Na konci je taková kulička, kterou ohmatáváš věci okolo. Když ji namíříš bokem, klouže, zatímco když ji namíříš kolmo, drží, ale moc se o ni neopírej. Když s ní o něco ťukneš, vydá to zvuk, podle kterého poznáš materiál, já podle toho poznám, kde jsi, a pokud máš trochu cit pro echolokaci, zjistíš, v jak velké jsi místnosti nebo jak daleko jsou stěny.“

Nezjištěno přikývl, ale hned mu to připadlo hloupé. „Aha,“ řekl s náznakem překvapení. „To je zajímavé.“

Aldo Novák názorně ťuknul o jednu a pak o druhou stěnu. Nezjištěno Procházka to po něm zopakoval a líbilo se mu to.

„Zkus jít za mnou,“ pokynul Aldo Novák. „Nemusíš spěchat,“ řekl a pomalu se vydal chodbou do neznáma.

Nezjištěno Procházka udělal pár kroků, máchajíc holí ode zdi ke zdi, ale podlaha byla plochá a nezajímavá, tak se zastavil a ohmatal stěnu. Byla chladná, rovná a omítnutá. Zjevně nešlo o žádnou jeskyni, ale o lidský výtvor. Uslyšel ťuknutí svého průvodce, tak vyrazil za zvukem, ale už holí „skenoval“ jen pruh podlahy před sebou.

„Bude zatáčka doprava,“ varoval syzygos.

Nezjištěno Procházka zatáčku snadno našel a začal si na tu chůzi s holí zvykat. Pak přišly na řadu schody se zábradlím, kovové a záludné. Pod posledním schodem trochu zazmatkoval.

„Jsme tu,“ řekl radostně Aldo Novák.

„A kde?“

„Říkám tu tomu „příkryt“ podle Hudby ticha od Patricka Rothfusse,“ vysvětloval Aldův hlas. „Zkus prozkoumat stěny. Neboj, není na nich žádný sliz nebo podobné záludnosti.“

Nezjištěno zaslechl, jak se Aldo Novák posadil na něco měkkého. Vzal hůl do levé ruky a pravou se vydal prozkoumat stěny. A ty ho překvapily! Byly úplně jiné než v chodbě, z různých materiálů a s bohatými reliéfními motivy. Kousek byl jako kožená bunda, hned vedle vyčuhovala keramická váza, zmuchlané noviny, to další ani nemohl poznat, o kus dál byly zase přilepené listy javoru, na kterých šly nahmatat žilky. Všiml si, že podlaha místnosti je rovná a v rohu mezi ní a stěnami se nachází kovová lišta, pravděpodobně jako ochrana stěn před nezáměrným kopnutím.

Svou fascinaci nedokázal slovy popsat, ale bylo takové ticho, že Aldo Novák, klidně sedící uprostřed místnosti, mohl se zalíbením naslouchat výraznému, opakovaně zatajovanému dechu Nezjištěna Procházky, který svědčil o naprostém úžasu. Neuniklo mu také, jak se Nezjištěno přesouval z jedné strany místnosti podél stěn na druhou a pak zase zpět.

Když si Nezjištěno Procházka prohmatal všechny stěny, obešel jakousi skříň a zjistil, že je v kruhové místnosti s obvodem kolem dvaceti metrů, zeptal se: „Jak dlouho ti trvalo to všechno sestavit?“

„Chodím sem už od mala a po chvilkách to předělávám,“ odpověděl Aldův hlas, potěšený zájmem. „Je to taková evoluce, zůstanou tam jen ty nejpříjemnější doteky, a když objevím lepší, tak nějaký starší vybourám. Kdysi mi jich pár začalo plesnivět, ale s tím už jsem si poradil a některé tu nechávám jen dočasně.“

Nezjištěno Procházka se otočil za hlasem a s holí před sebou udělal pár kroků. Narazil na překážku, tak ji obešel.

„Tady jsem,“ navigoval ho syzygos. „Můžeš přisednout.“

Nezjištěno Procházka našel pohovku a přisednul si. „Jak tě napadlo něco takového udělat?“ zeptal se.

„Mám takovou teorii, že vidění zaměstnává tak velkou část lidského mozku, že člověku už nezbude kapacita na naslouchání. Vizuální krása jako ta nahoře je sice úžasná, ale není jediná.“

„Zajímavá teorie,“ řekl Nezjištěno Procházka.

„Že tě nahoře nenapadlo si ty věci ohmatat?“

„Ne,“ konstatoval Nezjištěno Procházka. „Bál jsem se, že bych se ušpinil a že bych ti je zničil.“ Po chvilce dodal: „Nemluvě o tom slizu...“

„Mimochodem, přemýšlel jsi někdy o své sexuální orientaci?“ změnil téma Aldo Novák.

„Dlouho,“ přiznal se Nezjištěno Procházka. „Zprvu jsem myslel, že jsem gay, ale mýlil jsem se.“

Aldu Novákovi zamrzl úsměv na rtech, což pochopitelně nebylo vidět.

„Jsem bisexuál,“ dopověděl Nezjištěno Procházka.

„To jsi mě dostal,“ řekl Aldo Novák. Po chvilce zamyšlení se zeptal: „Znáš yaoi?“

„Vím, o co jde, ale ještě jsem žádné neviděl,“ odpověděl Nezjištěno Procházka.

„Já také ne,“ řekl syzygos a oběma bylo jasné, na co ten druhý myslí.



______________________________________________________________

Mých 5 slov pro dalšího autora: pozornost, odlišnost, zájem, mouchodlak, Braillovo písmo

Štafetu převzal: Sebastián Wortys

Třetí část díla zde: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38660-prihody-nezjisteno-
prochazky-3-cast-somaticka-kompatibilita
______________________________________________________________

Postup psaní přídavků:
Pokud se chceš zapojit do řetězce dotváření tohoto díla, postupuj prosím podle pravidel (hlavně těch tučných), aby se zachovala kvalita formy a procesu. A neváhej kontaktovat Sebastiána Wortyse, pokud si s něčím nejsi jistí nebo si nevíš rady.

Hlavní pravidla:
0) Zájemce o psaní přídavku by měl před psaním přečíst dosavadní (nebo alespoň 3 minulé) části díla v zájmu jeho ucelenosti.
1) Aby se děj zbytečně nevětvil, každý zájemce o navazování požádá posledního autora o "štafetu". Ten mu ji dá, pokud ji nepředal někomu jinému, a dopíše na konec svého přídavku k dílu, komu ji dal.
2) Pokud autor, který získal štafetu, do týdne nepublikuje svůj přídavek k dílu, štafeta propadne a může ji získat někdo jiný podle bodu 1), popř. 7).
3) Stejný zájemce nemůže psát přídavek díla dvakrát po sobě, ale může psát znovu, pokud před ním psal někdo jiný.
4) Pokud zájemce získá štafetu, jeho přídavek k dílu musí dějově navazovat, obsahovat postavu Nezjištěno Procházka a 5 slov navržených předchozím autorem z konce jeho přídavku.
5) Zájemce na začátek svého přídavku k dílu zkopíruje odkaz na předchozí dílo.
6) Zájemce na konec přídavku zkopíruje celý "Postup psaní přídavků" z původního díla od Sebastiána Wortyse a napíše 5 slov (či sousloví, nelze-li je zkrátit jako např. "art brut") pro následujícího autora.
7) Sebastián Wortys může pravidla upravit, pokud dojde k problému.

Vedlejší pravidla:
8) Pokud poslední autor do týdne nezareaguje, zájemce může o štafetu požádat uživatele Sebastián Wortys.
9) Pokud Sebastián Wortys na tvou zprávu z bodu 8) neodpoví do měsíce, získal jsi štafetu.
10) Obecný název navazujícího díla je "Příhody Nezjištěno Procházky - x. část - y" (bez uvozovek), kde x je pořadové číslo přídavku a y jeho název.
11) Doporučený rozsah přídavku je jen 200 až 7 000 úhozů (znaků vč. mezer), aby děj o to víc byl výsledkem více autorů.
12) Výchozí text je sice realistický, ale do přídavků lze zapojit např. i sci-fi prvky.
13) Zájemce by měl vyznačit těch 5 zabudovaných slov podtrhnutím či ztučněním.
14) Pokud někdo předal štafetu a vznikl tak další přídavek, tak na konec svého posledního přídavku by na něj měl dát odkaz, aby se z kteréhokoliv místa řetězce dalo postupně dostat na začátek i aktuální konec.
15) Pokud vznikne přídavek číslo 10 k Příhodám Nezjištěno Procházky, ostatní mohou tato pravidla zkopírovat ke svým výchozím textům, upravit je na míru a založit tak vlastní řetězce.
16) Postava Nezjištěno Procházka nikdy nezemře (alespoň ne definitivně).
17) Všechna pravidla kromě 5) a 15) lze porušit, pokud chcete napsat navazující slepé rameno mimo hlavní řetězec. Ale v takovém případě musíte uvést i odkaz na původní dílo od Sebastiána Wortyse.