V návaznosti mj. na článek „Humor jako důsledek evoluce?“ mě napadlo vytvořit vtipně hravou blbinku jako kdysi. Text není míněn vážně, je to jen černý humor o fiktivním staříkovi a rovněž samozvaném řečníkovi, pro kterého neexistují tabu.
přidáno 02.07.2020
hodnoceno 2
čteno 670(4)
posláno 0


„Vážení a milí neznámí lidé tam někde hluboko dole pode mnou v publiku na mokrých shnilých lavičkách v blátě, sešli jsme se tu dnes, abychom společně oddali... Ne, abychom oslavili to, že mě zase jednou po letech nějaký dobrosrdečný zfetovaný magor pustil k mikrofonu. Tímto bych mu rád vroucně poblahopřál k brzké ztrátě zaměstnání securiťáka u vstupu na toto pódium. Příště si to jistě rozmyslíš, až tě nějaký prostořeký senior bude chtít uplatit svým měsíc nošeným spodním prádlem, co? No nechtěl bych být flatulofilní gerontofil! Čekuj moje dědkovské brýle, bejby, mají nejmíň deset dioptrií! To díky nim jsem před rokem četl v novinách, že dnes má být slunečno, místy oblačno. A jak vidíme, tak prognózy nelhaly, chčije na vás jak z konve a já vás tu z pod střechy zábavně nudím svou nezkrotnou rétorikou. Tak ať žiju já a mé skvostně vybroušené proslovy! Ať žije má skleróza, které vděčím za to, že jsem teď zapomněl, o čem v tomto proslovu chci vlastně mluvit. To jsou totiž ty nejlepší chvíle, kdy se může stát téměř cokoliv. Jejda, zrovna mě posral holub! No není to úžasné? Já to fakt nečekal, že se stane něco nečekaného. To byl jen takový žblept. Naštěstí tu mám ve své kožené aktovce vedle sáčku na moč a termosky potažené leopardí kůží ještě jedny plenky, které jsem zatím použil pouze jednou, takže jsou relativně suché a čisté na to, aby se tam vešlo ještě to ptačí hovínko a pak je budu moct prodat do Louvre. Takže moment strpení... Ach, konečně zase čistý a zcela důstojný na to, abych mohl... Abychom mohli společně oslavit ty svátky Vánoční, které se konají každé léto vždy první středu v měsíce v pravé poledne. Proto přeci houkají ty houkačky na těch vysokých tenkých těch, ne? Abychom mohli společně oslavit naše milované a malované Velikonoce. Dále musíme přísně a srdečně oslavit to, že tu zase mohu mluvit. Vždyť kdyby Bohnice byli Alcatraz, tak tu dnes nejsem. A pochopitelně musíme oslavit i to, že tu zase mohu mluvit a mluvit a nikdo mě nemůže zastavit, protože...“

____________________________________________________________

Článek Humor jako důsledek evoluce?:
https://swortys.blogspot.com/2020/07/humor-jako-dusledek-evoluce
.html

GIF animace Hermana Schneidera:
https://swortys.blogspot.com/p/blog-page_2.html

přidáno 04.07.2020 - 20:53
Re Singularis: Jsem rád, že tě to pobavilo, ;). (Měl jsem trochu obavu, jak to přijmeš.)
přidáno 04.07.2020 - 11:12
Opravdu legrační! Od každého styly humoru něco. Nejvíc mě pobavilo „Já to fakt nečekal, že se stane něco nečekaného.“

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
„1.“ projev Hermana Schneidera - Návrat k mikrofonu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Epistemologický anarchismus a nejen smysl života
Předchozí dílo autora : Příhody Nezjištěno procházky - 3. část - Somatická kompatibilita

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o mannaz :
Autorka s duchaplnou prózou i poezií, člověk si ji prostě musí zamilovat. Jsem ráda, že čte mé básně i mé povídky a vděčím jí především za pokračování ve Vlkodlačí hrozbě, kterou čte i příjemně komentuje. Těším se, až si od tebe zase něco přečtu! :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming