Tohle je prostě nádhera. Moc se mi líbí.

Ta hravost je odzbrojující a to i přes hromobití.

Moc se mi líbí. Připomnělo mi Evu a to, že to taky neměla lehké.

Každý se vrací za těmi svými, je čas si uvědomovat, čím je naše duše celá.

Tak sladké konce vznikají z krásy.

Tuhle úchylku mám taky. Vím, jaké to je. Napsala jsi to překrásně.

Hodně silná.

Hezké. Člověk vnímá paměť stromů.

Nádherné o šťastlivé nezdolnosti. Potěšila.

Vzpomněl jsem si na najádu od Voskovce, co měla jedno oko zelené a druhé modré.

Umět se tak dívat.

Je to tak. Jsme jen hříčkou v rukách přírody a stále nám to nedochází.

To se tak snadno řekne.

Snad má aspoň pádlo.

Kolik nejrůznějších reakcí má člověk na déšť, jako by byl odrazem jeho duše.

Prostě nádherná.

Srdce nikdy nezapomíná, proto je na něm tolik šrámů.

Tak okouzlující a nádherné, že jsem se vážně zasnil.

Moc se mi líbí.

Ne víla, ale bludička lákající do rašeliniště. Co je jistota proti poblouznění.