cítím se ztracená... z Tvých slov a nebo z toho, co ve mně vyvolaly...
boty dodrané od nekonečného klopýtání o klacky, co čas neúnavně hází do cesty...
psaní podobné víc lovu... pochytat víc a víc myšlenek, než zapadnou mezi dlažební kostky a už se je nikdy nepodaří vyšťárat...
byl jsem tady... jsem tady... a budu tady... snad alespoň chvíli...

Tak to mám ráda :-)

to jsem se nasmála... :-D

ten žánr mě baví. Určitě bych se začetla.

moc ráda Tě čtu...
a zlobí mě, když mě nic chytrého nenapadá, co bych Ti na to napsala, protože to bych vážně moc chtěla... vážně moc...
"něco" Ti napsat... třeba něco o tom, co je schované uvnitř mne a po přečtení Tvých veršů sem tam mžouravě pootevře očičko a mrkne na mě spiklenecky... jako by říkalo... "dýchej... sakra dýchej..."
:-)

:-) potěšila

poprvé nemám z Tvých řádků hřejivou radost :-(
Předepisuji
k snídani
k obědu
a k večeři též
misku vtipné kaše dostaneš :-)

Takové pocity jsou jako mlha... sluníčko je rozpustí a bude zase jasno.

baví mě "různobarevnost" rán...
i když netuším, pochopila-li jsem správně, obraz, který mi to vykreslilo mi přinejmenším zrychlil dech... :-)

úžasná :-)

none: "zvláštně" se mi líbí... Dík :-)

Mlčeti Zlato: vytanula mi na mysli představa šálku kávy a kostka cukru... zvláštní... kávu nesladím :-)

jo_: trefa... hřebíček na hlavičku. Dík :-)

Mlčeti Zlato: za mě... rozhodně ano :-D

bavilo mě číst si nahlas oba aktéry... optimista versus skeptik... zasmála jsem se...
pro mě hezký experiment...
stačila by mi první sloka... ta se mi četla-hrála nejlíp :-)

jako bych se brodila smradlavým tekutým asfaltem, co stéká po stěnách a kape i z větví stromů...
Hnusný...
Bezva :-)

Ti to taky lajknu...

líbí se mi... blízké známé pocity

Mlčeti Zlato: v tom případě jsem šla stejnou cestou... jen v jiný den... :-)

Orionka: máš svatou pravdu... hlavně s tou vodou... :-)
děkuji!

pro mě příjemně loudavá procházka předjařím... alespoň tak nějak to cítím...

pomohlo to?