přidáno 22.09.2013
hodnoceno 3
čteno 1421(8)
posláno 0
Prší střepy
a tiše cinkají do kaluží
na už tak kluzkém linu

zelený
hnědý
průhledný

padají mi kousky ostří do vlasů
chytám je na jazyk

i když mě řezají
nic si z toho nedělám

jsem tu sama

a můj krvavý vodopád

zabodává se
do mé teplé kůže

čemu se podobám

jsem pávem okrasným
co opil se
aby rozjasnil

co zakaleno staletým prachem
bylo schováno v plastové base

co vypil démon ve mě
za nocí jak z černobílých filmů
ráno se zvedal ze studené země

a poznal konec svých dnů


hodím další lahev o dveře

a soucítím s její bolestí

exploze
a víc už nic

přidáno 09.11.2018 - 08:23
pomohlo to?
přidáno 23.09.2013 - 08:44
no, to je nálada, fuj, ale básnit teda umíš
přidáno 23.09.2013 - 08:17
O věčném souboji a věčných prohrách.Líbí, dobrý to je.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve skle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : No. 5
Předchozí dílo autora : (Men)Tor

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o ThePočly :
Přemýšlí o věcech, které se jí dějí, a záleží jí na nich. Její úvahy často mají hloubku a opravdu stojí za to si je přečíst a popřemýšlet o nich.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming