Bajka o housence, kosovi a kočce

Na lísteček na stromě
tam kde vítr fouká
vychrtlá to housenka
mlsně na něj kouká.

Mám já počkat, jestli spadne
nebo pro něj vylézt
vlezu proň ať neuletí
to mé žrádlo zrádné.


Tak již leze po kmenu
jenž pokropila rosa
a ve stínu trochu výš
nevšimla si kosa.



Ta housenka není hloupá
mudruje si kosák
počkám já až list sežere
a nacpu si svůj sosák.


Sedí sedí stále čeká
stále svou si vede
nevšimne si že o kus výš
černá kočka přede.


Moje chytrost dokonalá
která tu vše předčí
vyčkám až se vše požere
a pták bude větší.


Všechno ale dlouho trvá
poťapává vzteky
větev se s ní ulomila
a spadla do řeky.


Z toho plyne naučení
že kdo chce ten se dočká
čím delší je prý příprava
tím je vlhčí kočka.