obvykle to není šálek mé kávy, ale zaujalo. Především ten závěr :-)

:-D

:-)

:-)

Zaujala :-)

Čtivé. Velmi mě zaujalo.
Ani nevím proč, ale připomnělo mi to knihy Jonase Jonassona (snad Tě to neurazí)
cítím v tom takový škádlivě příjemný ironický humor a to je "šálek mého čaje"
Přeji pohodový den :-)

jak barvitě dokážeme popisovat své vlastní pocity... až mě to nutí k zamyšlení, kdy nastane ten zlom a my budeme stejně intenzivně zkoumat pocity druhých...

já Vás miluju :-)
neznám lepší čtení k ranní kávičce. (A teď mám namysli všechny Vaše veršovánky. Ke každé bych přidala usměvavého smajlíka) Vhání mi život do žil a nenásilně probouzí mozek k činnosti. Děkuji

"...když se pětatřicátníci cítí na sedmdesát..."
a co když se pětačtyřicátníci cítí na sedmdesát? Znamená to, že se cítí úplně stejně jako pětatřicátníci? Je jim teda pětatřicet?... to není úplně blbý...

Yasmin: vážně si to myslíš? To hřeje :-)

Děkuji Bohu za Vaše plodné období. Lék k dostání bez receptu :-)

konečně něco na téma "dnešní doby" co mě neotrávilo
Pro mě perfektní! :-)

zatoulalo se písmenko r. Supi krouží... nebo že by toužili? :-)

Jinak zaujalo. Ty velké mezery na mě působí neučesaně a mění báseň ve "výkřiky". Ale to je jen můj pocit a nemusí to být nutně na škodu.
Přemýšlím a hledám v tom ten duben a to mě baví. Mám ráda výzvy :-)
Donutila si mě hloubat nad poslední slokou. Přežití uvnitř kruhu pokrytectvím? Zajímavý názor
Přeji pohodový den

souhlasím s tou "folkovkou" :-)

Souhlasím s újmou, ošklivou dírou, s formováním i společnými zvyky. To vše pokládám za "svatou" pravdu.
Ale vidím zde také tenkou hranici. Už slova "...co člověk považoval za vlastní..." lehounce balancuje.
Smrt je děsivá. A když je to ke všemu zbytečná smrt, tak to bolí dvojnásob.
Tím "sobectvím" jsem měla namysli rovinu, kde se přesouváme k plíživému pocitu, že máme právo někoho vlastnit, že naše láska nám dává právo na to činit si nároky.
Každý touží, aby po něm něco na světě zbylo. Stopa. Nějaký svědek našeho bytí. Pocit vlastní marnosti (a že takových pocitů máme... stačí jen zalistovat v dílkách zde na Psancich) nás svazuje a dělá z nás takové malé sobce a také trošku vyděrače.
Někdy je smrt vysvobozením z vleklé bolestivé nemoci a prodlužovat taková muka je skoro až nelidské. Ale to už se dostáváme do dalšího kouta tohoto tématu.
Jak je vidět, je to nevyčerpatelné téma a provází lidstvo, co svět světem stojí...
Bylo mi potěšením si s Tebou "zapolemizovat" :-)

Zaujalo :-)

zaujalo... i když zatím nedokážu definovat čím...

ale jistěže pobavilo... :-)

Krásné Velikonoce :-)

Konečnost bytí nás (lidstvo jako takové) vždycky děsilo.
Ale musí ta "konečnost" znamenat jen ošklivost a zoufalství? Zoufalství pro koho?
Zoufáme si, když nám odejde někdo blízký... Není to jen výplod vnitřní potřeby mít někoho, kdo je svědkem našeho bytí? Není to jen naše malé sobectví?
Omlouvám se za drobné zamyšlení. Vím, že Tvé téma je jiné. Vnímám to. Je to o zániku krásna o zbytečné smrti. To je pokaždé něco tak nezměrně smutného...

Krásné Velikonoce :-)