Prokop z Absurdistánu vítězí ve válce

* předchozí díl: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=40646-prokop-z-absurdista
nu-jde-do-valky *

O několik dní později napadených stále přibývalo a situace se zhoršovala. Dana Bábovková však v oblíbeném rozhlasovém pořadu ujišťovala, že si posluchači nemusejí dělat žádné starosti. Zřídila totiž krizový štáb, který panikaří za ně. Obyčejní civilisté si díky tomu mohou doma vklidu likeovat profily na zahraničních sociálních sítích, sledovat zahraniční filmy či hrát zahraniční hry.

Dana Bábovková, do té doby zcela neznámá osoba, se stávala čím dál populárnější. Měla totiž drtivou, reálnou moc a sexy hlas, což byly v Absurdistánu vlastnosti, které činily člověka atraktivním mnohem víc než zdravý rozum, odborné znalosti či přirozená autorita.

Další den se Prokop na jakémsi internetovém blogu dočetl, že se nestačí jen každý den ráno nalíčit rtěnkou, ale že se pak večer před spaním musí zase odlíčit! Zprvu to považoval za fake news, jakých byl internet plný, a myslel si, že slovo jako „odlíčit“ vůbec neexistuje; jeho rodiče ho totiž před ním nikdy nepoužili. Ale když zjistil, že má na půdě odličovač po babičce, rozhodl se to zkusit.

Výsledek nebyl špatný. Tedy alespoň ne na situaci, kdy se člověk snaží zlikvidovat dvanáct zaschlých vrstev rtěnky dvacet let prošlým odličovačem. Od toho dne si Prokop začal nasazovat náhlavník pokaždé, když se na sebe chtěl podívat do zrcadla, protože v té strašidelné pokrývce hlavy nevypadal tak hrozně jako bez ní. A začal likeovat hashtagy „tvhead“ a „headless“.

Dalšího dne poslouchal, jak Dana Bábovková čelí kritice:

„Posluchači si stěžují,“ říkal rozhlasový moderátor, „že naši nepřátelé neexistují, protože je ještě nikdy nikdo neviděl, a že celá tato krize je nesmysl.“

„Víte, to není pravda,“ ohradil se ředitel krize vysokým, roztomilým hláskem, z něhož Prokopa šimralo za krkem, „v zahraničí už je viděla spousta lidí. Mám spolehlivé informace, že jsou vidět jen pod elektronovým mikroskopem, nebo když si šňupnete LSD. A když z nich šílí celý svět, tak přece musejí existovat, ne?“

Později se počet nově napadených ustálil, a začal dokonce klesat. Tehdy promluvil k lidu sám prezident Absurdistánu, starý šedovlasý muž, který za svůj život získal nejvíc popularity videem, na němž vzal otevřenou láhev vody, přiložil si ji k uchu, naklonil do ucha a z úst mu začal vytékat známý bylinný likér.

Prezident v projevu vylíčil, jak ho nutí nosit náhlavník, jak se mu stýská po státních návštěvách a jak je vláda hloupá. Pak se zmínil, že Absurdistán obdržel od mikrostátu nabídku příměří pod podmínkou, že připustí všeobecný výprask — mikrostát slibuje, že každého, kdo výprask přežije, už nechá na pokoji. Prezident však prohlásil, že zákeřnému mikrostátu nevěří a že on bude, na rozdíl od zbabělé vlády, bojovat za svoji vlast do posledního muže.

Vláda se k prezidentovu projevu nevyjádřila (obzvlášť se odmítla vyjádřit k obvinění ze své hlouposti), ale místo toho byla další den v poledne v rozhlase debata dvou politologů o všeobecném výprasku. První politolog zastával názor, že by Absurdistán měl nabídku přijmout, protože výprask bude zdarma, a Absurdistán tak získá velkou výhodu proti zemím, které budou sužovány nepřátelskými útoky ještě roky. Druhý však oponoval, že mikrostáŧu se nedá věřit, protože v zemích, které tuto nabídku přijaly, byly zaznamenány případy, kdy stejná osoba dostala výprask dvakrát, nebo dokonce třikrát! První politolog zase prohlásil, že to si určitě jen spletli jednovaječná dvojčata či trojčata, ale „normálním lidem“ něco takového určitě nehrozí. Druhý politolog obvinil prvního, že urazil dvojčata, když je označil za nenormální, a pak se debata zvrtla a znechutila Prokopa natolik, že vypnul přijímač a šel si lehnout.

Zanedlouho představila Dana Bábovková přístroj, který měl lidem umožnit opět se volně pohybovat.

„Sleduje všechny vaše platební transakce, s kým se stýkáte a co děláte,“ vysvětlovala posluchačům, „a když umělá inteligence vyhodnotí vaše chování jako rizikové, zase vás na čtrnáct dní nechá zavřít, ale jinak už můžete chodit, kde budete chtít.“

„Jaké chování je rizikové?“ zeptal se moderátor.

„Víte... to vyhodnocuje vyspělá umělá inteligence našich spojenců. Přístroj zasílá data důvěryhodným zahraničním korporacím a ty pak vyhodnotí, zda se nestýkáte s podezřelými lidmi a tak.“

„To mi podezřele připomíná ten přístroj s pyramidou a okem, který musel být stažen pro obvinění z totalitních praktik,“ řekl moderátor.

„Já vím, on vypadá podobně,“ zastyděla se Dana Bábovková, jsouc ráda, že to logo s pyramidou a okem není přes rozhlas vidět. „Ale tento přístroj je zcela demokratický, to vás ujišťuji!“

„A čím se tedy liší?“ zatlačil na ni moderátor.

„No... před prvním použitím si vyžádá váš souhlas. Je tam tlačítko I agree.“

Následovala chvilka rozpačitého ticha.

„A to je všechno?“

„Ano,“ řekla Dana Bábovková. „Přece když s tím souhlasíte, už ty praktiky nejsou totalitní. Nikdo vás k ničemu nenutí. A navíc nám ty hodné korporace začaly zdarma posílat dodávky náhlavníků, musíme se jim za to přece nějak odvděčit... A představte si, jak je to skvělé — s tímto přístrojem teď budete smět dojít z domu až ke svému oblíbenému kadeřnictví a pokochat se pohledem na to, jaký nádherný byste mohla mít účes, kdyby nebylo všude zavřeno!“

Nové přístroje, které šlo objednat jen po internetu a zaplatit jen bezhotovostně, měly úspěch a s jejich rozmachem se začalo pohybovat po ulicích větší množství civilistů s náhlavníkem na hlavě a moderním přístrojem v ruce (musel se totiž nosit viditelně). Vojáci se od té doby zaměřili hlavně na hlídání občanů, které se přístroje rozhodly nechat zavřít. Prokop se ale k těmto lidem nepřidal a vyčkával, co bude dál.

A to, co přišlo, ho opravdu překvapilo. Vláda vyhlásila, že Absurdistán zvítězil ve válce! Počty nově napadených dál klesaly a vláda si to vyložila tak, že už není třeba válčit a nepřátelé se dorazí sami.

Tehdy Dana Bábovková povolala do obchodů prodavače a dovolila lidem chodit na nákupy i bez nových sledovacích přístrojů, stačily jen náhlavníky. Nicméně do každého obchodu smělo současně jen deset lidí a u vchodu dostávali dvoumetrové plastové „záchranné“ kruhy, které jim bránily se k něčemu přiblížit. První den se tak vyhladovělí zákazníci jen kochali regály plnými zboží, ale obyvatelé Absurdistánu byli vynalézaví a už druhý den chodili do obchodů se smetáky, kterými shazovali zboží z regálů a přisouvali si ho k sobě. Za podobných podmínek už směli nastupovat také do vlaků a autobusů, které byly postupně záchrannými kruhy vybavovány.

Tehdy se Prokopovi podařilo nakoupit si čerstvý odličovač, z čehož měl náramnou radost. Dokonce zjistil, že se raději odličuje než líčí, a tak se od té doby přestal ráno líčit a jen se každý večer odličoval.

Lidé začali oslavovat válečné vítězství, netušili však, co dalšího jejich vlast ještě čeká.

* pokračování příště *