Kde jinde se vyřvat než v lese.Klidně si to zopakuj,snad to nikomu nebude vadit.

Když do jednoho z hrnků kape je střecha děravá, venku prší a déšť zmáčí bludný kořen do měkka, pak když o něj škobrtnu palec zůstane neporaněn.

Líbí se mi moc to jak jsi napsala Tvou báseň.

Pěkné

Zitra-Jestli se to líbí i pozpátku, tak to mě moc těší. Děkuji.

To se mi opravdu líbí.

človiček: Ó jak Ty to dokážeš krásně popsat.

A jsou i tací co sní ve dne v noci.

Milování na zapřenou to je jako jíst zakázané ovoce a to nejlíp chutná.
Moc pěkná báseň.

Smutné a velmi silné.

Tak to je krása.

Hm, já ji ještě neviděl a už voním k jejím vlasům..pěkné.

Hezky jsi to napsala a mimochodem ano, sluší se to ,aspoň podle mne.

Mám ráda tóny podzimní
i když nám mysl ovlivní.

Pěkná

Moc bolavá ale hezká svým smutkem. Já jsem vlastně začala psát z osamocení.Děkuji, že píšeš tak krásně .

Vzpomínkové pohlazení,hned jsem celá rozněžněná vzpomínkou na léta minulá.

Půvabné..nemám slov.
Čtu po druhé po třetí po několikáté,
víte vy básnířko co vlastně pácháte ?
Jak se nám verši do srdcí vkrádáte.
A za to děkuji.

Ve třech řádcích taková pravda. Píšeš mi z duše...
sníh zasype všechno to nečisté a zkažené.

Tam v Tvé básni je všechna ta bolest z odcizení. Znám to. Ale nedokážu to tak krásně napsat.

Tak krásné a tak jemné. Já mám moc ráda déšť a snad všech podob, ale nejraději právě ten co mu můžeme nastavit dlaně.