Amelie M.: To budu zatraceně ráda :-D

Amelie M.: Děkuji! To jsem ráda, že jsem tě dostala :-D

Carlosek: Je mi z toho taky trochu smutno. Asi jsem trochu sobec, asi mám svoji hrdost... ale tohle bych neuměla a nikdy nechtěla ani z jedné strany. Mě by se těžko žilo s vědomím, že pro mě někdo obětoval své stěstí a já mu nemám co dát.
Je to těžké... ale papíru se svěřuješ hezky, to ano :-)

Jsou chvíle, kdy by si každý měl umět říct, jestli to má smysl. Jsou chvíle kdy by si každý měl umět říct dost. Ve vztazích nejde jen brát nebo dávat, zdravý vztah je o obojím. Jsou chvíle, kdy je třeba jít dál a ne se paličatě držet něčeho co nenaplňuje, co bolí a přitom by třeba mohl jinde najít mnohem víc, než dostává teď... sebemrskačství se tomu říká. A pokud je protějšek trochu citlivý, ví o tom, ani jemu to nemůže být příjemné. Toť jen můj názor na nastíněný děj. Každý nechť si volí svou roli jak je mu libo :-).
Hezky vylíčené.

Amelie M.: Ale no no tak, přeci umím taky pobavit, ne? :-P A... to neznamená, že se u toho nemůžu usmívat... ďábelsky... muhehe (no dobře, no, neusmívám... ale kdyby náhodou)

Usmála jsem se, díky!

Carlosek: Stejnou chybku jsi měl i u minulého kousku, dej si to do pořádku a bude to fajn :-)

Moooc pěkné... tohle nemá s pornografií nic společného, to je erotika, moc krásná a jemná. Dobrá práce :-)

Carlosek: Teď píšu čistě technicky (jinak se mi opravdu líbí, jak je to napsaný). Ona povídka už sama o sobě vyžaduje nějaký příběh, klidně jen na pozadí, naznačený jen několika větami, ale měl by tam být, na popisu pocitů to jde postavit, ale mělo by tam, být nějaké rozuzlení, něco co čtenáři vysvětlí co a jak, prostě dějová křivka. U povídky si s popisem pocitů nevystačíš, ač to může být ústřední téma, které zabírá většinu obsahu. A i s naznačeným příběhem jde zachovat tajemství a naopak ještě čtenáře nabudit k dalšímu přemýšlení, může ho to védst k tomu, aby četl znovu, aby snil, aby nad tím hluboce přemýšlel. To je ta krása literární práce, je to v podstatě způsob manipulace, dostrkat čtenáře kam chceš ty a konec je jedna z nejdůležitějších částí prózy, protže na konci záleží, jaký pocit si z celé povídky/románu čtenář odnese, co si zapamatuje. A tady... mi vyzněl do ztracena aniž bych se něco dozvěděla a je to škoda :-)
A jak píšeš že je to ze života, ano to je správné a je to super, taky hodně čerpám z toho co jsem kde viděla, prožila, z každodennosti, ale s tím si nevystačím. Pokud píšu i jen povídku, obvykle to musím zabalit do nějaké fikce, aby to mělo smysl a čtenáři se vyplatilo to číst :-)
Neber to, že se tě snažím nějak shazovat, nebo cokoliv. Když už píšu takvý sloh, píšu ho vždycky proto, že cítím potenciál, který zústal nevyužit a využit by být mohl. Pokud tam potenciál není, neplýtvám slovy :-)
Psaní zdar :-)

Líbilo se mi to, ten vnitřní souboj je dobrej, svědomí je holt mrcha. Ale chybělo mi tam nějaké rozuzlení, vysvětlení nakonec - ideálně, kde je, jak se tam vlastně dostal, nebo že to všechno vlastně znamená úplně něco jiného :-)

Moc pěkné, líbilo se mi to, ale souhlasím se Severákem a Amelií. Na povídku je to málo, spíš miniaturka. Na povídku by se to dalo rozvédst příběhem tílka, jak se tam dostalo? Proč tam dotyčná není? To mi tam hodně chybělo a na tom by se to dalo postavit :-) viděla bych to jako začátek obsáhlejšího útvaru, dal by se na tom postavit i román :-)
A překontroluj si pravopis, myslím, že ti tam utekla nějaká shoda podmětu s přísudkem ;-)

Severak: Jop, jako lučištník, někdy před šesti sedmi lety, když se ještě dělaly podzimní bitvy pod Řípem :-) Sice dneska už to o tom se vyblbnout, ukázat něco lidem, ale v té bitvě samotné... je to občas síla a je to tam :-)

Severak: Děkuji ti. Ono to má svoji logiku, bitevní adrenalin je svinstvo a někudy musí ven. Tohle je ještě nejjemnější verze pobitevního šílenství, děly se mnohem mnohem horší věci. :-)
Mám na čem stavět, osobní zkušenost z bitvy je neocenitelná (i když v dnešní době a jen jako lučištník na palisádě, ale přesto... )
No jo, středověká přirovnání mi občas dala docela zabrat :-D Dík

Nádhera, krásně sis s tím pohrála. Světlo svíček, plameny ohně jsou samy o sobě kouzelné a uklidňující (pokud nezdivočí, samozřejmě :-))

vanovaso: Samozřejmě, to vím, ale pro mě řečeno vše co je třeba :-)

Přímo k věci, bez vytáček... přesto ne vulgární. Líbí se mi to, moc :-)

Amen :-)

vanovaso: To chápu, každý nemusí mít na takové věci náladu a chuť. Mě připadá, že čím jsem zoufalejší, tím je můj humor černější :-) Drž se :-)

Ať žije černý humor :-D hrůzoúsměvné :-D

Ailin: Díky ti! Jsem ráda, že to tak vnímáš, že je to očistné nejen pro mě. :-)