Pod peřinou

Leželi schouleni pod jednou peřinou. Jen ona, on, jedna peřina, jeden polštář, jedna postel, jeden pokoj, jedno okno. Nic víc nepotřebovali.
Krčili se a mačkali jeden k druhému, jakoby se báli, že když na okamžik poleví, vtísní se mezi ně pochybnost a nejistota.
Oba skoro nazí, rozechvělí, připraveni milovat jeden druhého. Připraveni odevzdat se sobě navzájem jako by ráno nikdy nemělo přijít. Šeptal jí něžně do ucha sladké hlouposti a ona se jim smála. Trochu se smála, ale víc jim chtěla věřit.
Hladil její krásná hladká záda, tonul ve vlnách jejích kaštanových vlasů a zplna nasával nádhernou vůni jejího pružného těla. Přitiskla se ještě víc k němu. Její štíhlé stehno se vetřelo mezi ta jeho. Nebránil se. Chvíli jen tiše leželi a dívali se jeden druhému do očí. Ty jeho byly modré, trochu nevýrazné, ale jí se líbily. Ty její však byly krásně veliké, výrazné s dlouhými svůdnými řasami a jejich panenky připomínali pole plné rozkvetlých slunečnic, uprostřed léta. Rád se do nich dlouze díval. Zračila se v nich její čistá a velmi zranitelná duše. Moc jí miloval.
Trochu bázlivě se usmál. Ona mu úsměv bez zaváhání oplatila. Moc ráda a často se smála. I to na ní miloval. Přiložil ji prst na ústa a trochu spiklenecky na ni mrknul. Zatvářila se trochu polekaně, ale plná očekávání, co přijde. Opatrně se zanořil pod peřinu. Pomalu, velmi pomalu a velmi něžně začal líbat její tělo. Uvědomil si, že její smyslná vůni nepochází od parfému, že voní přirozeně, velmi svůdně. Nikdy nic podobného necítil. Trochu se mu z toho vždy točila hlava.
Pokračoval v laskání těla, které jako by patřilo bohyni. Tak se mu zdála krásná. Když se dostal k jejímu pevnému bříšku, začala trhaně oddychovat. Na chvilku zpomalil a potom se vydal ještě níž. Její dech se zrychlil. Cítil, jak z ní sálá teplo, jak silně tluče její srdce. Byl vděčný za ten okamžik. Vnímal silné vzrušení. Nebylo to však vzrušení sexuálního pudu. Byla to čistá radost z intimity, z její blízkosti. Jako by se jejich duše stávali pro tu chvíli jedinou. V naprosté tmě pod příkrovem peřiny, ucítil pod ústy její krajkové kalhotky. Vůně se změnila. Byla teď více živočišná. Byla sladká, těžká a působila mu závratě. Líbal ji dál. Znovu a znovu. Přes kalhotky, na stehna. Střídavě na levé i pravé. Pomalu a soustředěně. Moc si přál, aby se jí to líbilo. Chtěl jí dát celý svět, všechno štěstí, všechnu lásku, celou svou duši, v tom jediném okamžiku. Horká, krásně tvarovaná stehna se pomalu rozestoupila, jako by se otevřela sama nebesa a přivítala ho do svého klína. Něžně ji líbal na vnitřní strany stehen a trochu ostýchavě se přibližoval k jejím nejcennějším místům. Ještě jeden polibek přes zvlhlé kalhotky, její přerušovaný nádech. Opatrně odsunul její kalhotky stranou. Vůně byla najednou tak intensivní a opojná, až se s ním celý pokoj zatočil. Láskyplně a velmi, velmi opatrně ji políbil na místo, které ještě před chvilkou schovávalo krajkové prádlo. Chutnala jako by pil ranní rosu z rozkvetlého květu růže. Jako by právě našel svatý grál. Jako by najednou ležel vedle ní na vonící kvetoucí louce a sál nektar z květů, které by mu sama podávala. Pil a hltal tu šťávu života plnými doušky a cítil, jak se ona rytmicky pohybuje a hlasitě oddychuje. Nevěděl, zda ten okamžik trval vteřiny, či minuty. Byl omámen štěstím z pocitu vzájemného propojení, které jak doufal, cítila i ona. Pojednou se hluboce nadechla, táhle a krásně zasténala a její tělo se naposledy zachvělo.
Ještě jednou ji něžně políbil na ta krásná místa. Jediný polibek na bříško a vystrčil hlavu z pod peřiny.

Čekala tam na něj. Odměnila ho tím nejzářivějším úsměvem. Tentokrát jí ho oplatil on. Dlouze ho teď líbala na ještě vlhká ústa. Potom se trochu odtáhla, aby viděla dobře do jeho očí. Zatvářila se vážně a bez náznaku ironie, aby věděl, jak opravdově to myslí, mu řekla; „Miluji tě celým srdcem Pašíčku!“