! krásné

jo_: a někdy člověk pro mrtvé zapomene na živé. ono je lehčí vkládat ústa do pusy která nemá rty a je plná hlíny než té co na něj bude ani ne za rok otevřená koukat na srocení živých příbuzných a která by se mohla ohradit. děkuji za komentář, jsem ráda že jsi ráda.

none: chápu. asi bych to nedala. naštěstí zatím jehně žije, a už je drzé a má se k světu, tak je to lepší.

Severak: kdyby raději dojila

krásná, moc se mi líbí a tak nějak mě roztává uvnitř. dýchá.

no, svůj klasický komentář k tomu, jestli to je nebo není haiku si tady odpustím, protože se mi miniatura líbí. možná trochu klasické téma, ale dobře shrnuté a nedá se než souhlasit, zpomalit, usednout a chvíli dýchat.

kmotrov: psala jsem to v apokalyptické náladě, tak mě překvapuje, kolik pozitivna sis z toho vytáhl. ano, u nás se říká marzana, je o tom i písnička co jsem jako malá zpívávala když jsme chodili topit slaměnou zimu.

krásné. děkuju že jsem mohla číst.

Nic si nedělej z opilých zk----synů, tělo je tvoje a je ty a je krásné, když je samo i když souzní s jiným, a jde o kvalitu souznění ne o kvantifikovatelné množství vyloučené tekutiny, pohyby odpovídající estetickým nebo bestiálním kritériím propagandy nebo porna.

beztak by z toho byl naměkko, vajíčko. dobrá báseň, nevím co pod to psát...

To druhé už bych řekla, že je haiku, nakolik to česky jde. Líbí.

Homér: to ne, ale člověk se z toho chce míň odstřelit.

rip a snad brzo přede. nevěnování pozornosti bolesti u žen, zejména migréně, je bohužel běžný nešvar českého (a jak vidím, i slovenského) lékařství. vodu, tmu a těžká analgetika, snad brzo přejde.

Pěkné - jen drobné upozornění, haiku s malým h, je to název útvaru, stejně jako třeba povídka, elegie nebo sonet. Obraz mi přijde milý a svěží

V. Student: Tak tak, ale je to krásné. A ta striktnost pravidel a omezený prostor právě člověka nutí věnovat tomu více péče a více se zamyslet nad tím, co vlastně chce říct :)

To poslední je moc hezký obraz, ačkoli místo přímého sdělení "čas zimních prací" bych použila něco symbolického, třeba že světlo dopadá na nějaký nástroj, který se hýbe, na ruku člověka, který je už dávno vzhůru, ale po předchozí dávce se mi celé zdá odlehčenější, a lepší.

Obdobně bych v tom prostředním situovala pohyb a narušení scenerie na konec, pro lepší plynutí čtenářova pohledu, který kouká dolů na sníh, boty pod kterými křupe a pak je překvapený dopadajícím čůrkem narušujícím scenerii.

První mi stále moc jako haiku nepřipadá, ale oceňuju použití specifické lokace.

líbí

vydej nějakou věc, to by bylo super.

To první by se možná za takové czaiku dalo považovat, je tam reference k ročnímu období, nadhled a náznak hravé nálady, ale pořád to na mě nepůsobí dostatečně lehce. Nicméně ze skupinky se mi zdá nejvydařenější.

Není to haiku. Ve formálních pravidlech haiku neexistuje pravdilo nutnosti příběhu tak, jak ho chápeme ze západní perspektivy, pouze uceleného narativu, který hlavně zprostředkovává celistvou atmosféru okamžiku, její emocionální náboj. Ideálně by mělo také odkazovat pomocí specifického slova k určitému ročnímu období, a tak se situovat v cyklickém čase, ale v češtině toto není příliš dobře možné. Osobně si myslím, že dodržení formální struktury je ta nejméně důležitá část haiku, vzhledem k odlišnému pojetí slabik v japonštině a češtině, délce slov etc. Haiku má být čistý destilát momentu a napsat dobré haiku je neskutečně těžké. Pokus se cení, ale doporučuju to zkoušet dál, číst klasická haiku (antologie Chrám plný květů je dobrým průřezem třemi staletími japonské tvorby a v doslovu je možné najít dobrý úvod do problematiky haiku, případně jakékoli sbírky v překladu Antonína Límana) a prioritizovat kvalitu nad kvantitou.

závidím.