 17.07.2022 14 611(16) 0 |
Vždy je hlavní, jak to zní,
děvka nebo společnice,
peníz nebo zlatá mince,
platit za sex či být s ní.
Jde o to, jak působí,
co ven na povrch vypluje,
den do pravdy se obuje,
noc má však lží zásoby.
Jde o to, jak zůstat svůj,
když na nebi hoří kruhy,
rozplynou se v barvách duhy,
zavři víčka a jen stůj.
děvka nebo společnice,
peníz nebo zlatá mince,
platit za sex či být s ní.
Jde o to, jak působí,
co ven na povrch vypluje,
den do pravdy se obuje,
noc má však lží zásoby.
Jde o to, jak zůstat svůj,
když na nebi hoří kruhy,
rozplynou se v barvách duhy,
zavři víčka a jen stůj.
19.07.2022 - 10:20Ano, noc je přímo mistrem - třeba i dobře míněných - lží... Jinak se mi tu líbí komentář kmotrova.
18.07.2022 - 23:55casa.de.locos: To je normální, že ne vše člověka osloví. Ten zaškobrtnutý rytmus mě ale zajímá. A co myslíš větnou strukturou? Jde přece o verše.
18.07.2022 - 17:08no moc mě neoslovila, připadá mi že v první sloce zaškobrtne rytmus a celkove moc nechápu větnou strukturu... ještě se zamyslím
17.07.2022 - 11:32Mám blízko k taoismu, každé světlo na zádech nese svůj stín a je to i naopak, to nacházím v prvních dvou slokách. Zůstat svůj? Má to pro nás velkou váhu, dočítám výbor z Junga, nejsme tak docela svoji a asi by ani nebylo dobře abychom byli. Tak jako se v poezii hledá přesah i my máme přesah, je v nás něco nedořečené, něco co není v písmenech, něco nad čím nemáme moc. A je to tak dobře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hořící kruhy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jolana a rytíř na černém koni
Předchozí dílo autora : Píseň za soumraku
