Severak: Děkuji za zastavení se. Nechci, aby to vypadalo, že se pokouším o nějakou nápravu, či obrodu poezie. Stále a bez výjimky uznávám, že si každý má psát tak, jak to jemu vyhovuje a jak to sám chce.

korálek: Děkuji

Lenča: Děkuji

shane: Děkuji, jak jsem již psal, k tomu aby někdo psal krásné básně, nepotřebuje mít nějakou speciální teoretickou výbavu. Nicméně vzdělávat se je vždy dobré. :)

Amelie M.: Děkuji, ona to zas taková práce nebyla a sám jsem si při psaní uvědomil své vlastní prohřešky.

Orionka: Děkuji, nemyslím si, že bys byla právě ty zástupkyní " těch nevybavených", ale jak už to tak bývá, článek zatím četli a komentovali ti, kteří ho moc nepotřebují

Dobrá je. I satyra se dá, jak vidno, spojit s rispetem.

Jinak si myslím, že striktní dodržování počtu slabik ve verších je obecně přijímaným nesmyslem. Tedy, nesmyslem je to tehdy, pokud se zároveň nehlídají přízvučné a nepřízvučné slabiky, aby verš měl podobu trocheje, jambu nebo daktylu.
Dal bych na uši více, než na počty. Tady to mým uším ladí.

Napadá mne jeden Hrabalův citát (omlouvám se pokud necituji přesně, nemám možnost si to ověřit): "poezie nemá být taková, aby se při ní lépe usínalo, ale má to být, jako když si zapomenete žiletku v kapesníku - chcete se vysmrkat a pořežete si nos..."

Obsahem mi ta báseň sedí, rytmicky moc ne.

Také moc nerozumím těm posledním veršům slok. Kdyby se všechny rýmovaly, mělo by to nějaký řád, kdyby se nerýmovaly vůbec, mělo by to nějaký "neřád". Když se dva rýmují, jeden skoro a jeden vůbec nedává mi to v té struktuře básně smysl.

Dal bych také přednost oslavě "Vendelína" a také tímto způsobem

Hezké, tak si nějak představuji Čtyřverší

Chtěl jsem cosi kritického podotknout, ale jsem jaksi odzbrojen milou něžností té básně. Tak až příště...

Upřímně, pokud ten sdružený rým nemá působit banálně nebo disharmonicky, tak musí být nápaditý a rytmicky přesný. To, čeho si ve střídavém nebo třeba občasném rýmování nikdo nevšimne, zde vynikne. A to je, myslím, škoda.

Velmi zdařilá dílo. Snad jen ve dvou případech mi malinko ujíždí rytmus. V takto koncipované básni, s krátkými verši a jinak vzornou rytmikou, to působí malinko rušivě. ( V jiném případě by to bylo sotva sluchově poznatelné). Konkrétně: amputovaných/ chuť kapek slaných a výpary z popelnic/ rozbolavělých plic. Omlouvám se, pokud nějak nevhodně poučuji, ale ony ty slabiky mohou početně sedět a problém vzniká v přízvuku (tedy v opakování / souznění přízvučných a nepřízvučných slabik).

Všiml jsem si, že v minulém kole byly podobně koncipované básně úspěšné. Po pravdě, k rispetu se mi "báseň o básni"( moc nehodí, ale to je věc vkusu. Jinak je fajn, vtipná. :)

Věru dobré, "svic" působí sice trochu archaicky, ale to té formě sluší. Navíc, je to jistě záměr, kdybys chtěla, napsala bys to asi celé v singuláru. Tedy: krasavice/ věčná svíce :)

Hezká a téměř naléhavá :) báseň. Takové "předjarní" prolínání smutku s "přetrvávající zimy" a víry v "oteplení".

Zcela se ztotožňuji s myšlenkou a tvým názorem, mám podobní zkušenosti. Po technické stránce mi přijde ten text málo literární. I fejeton je konečně literární žánr. Na druhou stranu vnímám snahu, to napsat tak, jako bys to vyprávěla v kavárně kamarádce. Tím je to naopak živé a neumělé.

Čest a sláva těm nemnoha textařům, jejichž text se dá, i bez toho abychom znaly hudbu, číst jako báseň. Z mého pohledu je to dobrý text.