Čáry máry fuk

Jsem se jednou nechala přemluvit kamarádkou, abych jí dělala doprovod k jednomu známému léčiteli, co objíždí města a zázračně léčí všechny na smrt nemocné. Ač mi někde vzadu v hlavě hlodalo, že to není s mou nevírou v podobné typy lidí zrovna nejlepší nápad, rozhodla jsem se, že půjdu. Asi nejvíc na mě zapůsobily řeči o tom, jak je pan léčitel charismatickej, hezkej a milej a bla, bla, blá. No tak jo! Si sakra taky jednou můžu vyhodit z kopejtka, né?!

Již při vstupu jsem začala bojovat s návaly smíchu. O charismatu pana léčitele se nedalo v nejmenším mluvit. Tuto vzácnou, přitažlivou a naprosto neuchopitelnou věc, zcela zjevně postrádal. Místnost, kde "pracoval", byla vyzdobena, jako maringotka na pouti a celé to působilo nadmíru vesele. Jo, někdy jsem nechutnej cynik. Usadil si mě na židli, oznámil mi, že si za dvacet minut účtuje dvě kila a hned nato začal v mé těsné blízkosti šmatlat rukama. Cca pět cenťáků od mýho těla, což se mi, jako člověku zcela nekontaktnímu, vůbec, ale vůbec nelíbilo. S ohledem na kamarádčiny city, jsem se snažila toto přetrpět, ovšem připravena, dát mu, při jakémkoli dalším přiblížení či dokonce doteku, slušnou ránu pěstí. U toho mi pokládal bezva otázky typu, zda je mi to příjemné a jestli něco cítím. Možná, kdyby se mi podíval do obličeje, zkrouceného do nechutného šklebu, tyhle hlouposti by ho ani nenapadly. Asi proto, že jsem měla na čele napsáno "blbec roku", mi poradil, že bych měla cítit teplo a zopakoval svou otázku. Sekla jsem po něm očima a řekla, že jo, že cítím.. odpor.. a jestli by mohl zvětšit vzdálenost mezi námi. Udivilo mě, jak rychle zareagoval. Odstoupil o dva kroky a začal okolo mě tančit pro změnu s ňákým šutrákem v ruce. Klepal jím, jako když právě dostal zásah elektrickým proudem a když viděl, že na něj koukám, jako na dežota, raději to rovnou vzdal.

Stihl mi říct, že se skoro rozpadám (blbost, testy u MUDry asi týden předtím naprosto super, až na jatýrka) a všechno, kromě jater, na který jsem se vysloveně ptala, mám v pořádku. Haa haaaaaaa těsně vedle, se stane no! Ale tak, když je to tak, tak teda jo, no! Jen co skončíme a nadechnu se čerstvého vzduchu, půjdu si objednat úhlednou rakvičku. Nejlíp se šlehačkou!

Pak začalo další divadlo. Týkalo se mých děsivých snů, kdy mi někdo ustavičně usiloval o život. Padaly otázky typu:

Jestli mě v tom snu ten dotyčný, co za mnou chodí, osahává..
Jestli je nahý a jak vypadá..
Jestli mi sahá na prsa, mezi nohy..
Jakým způsobem to dělá, zda je něžný či drsný..
Jestli se mi to líbí a jestli se mnou spí!

Jsem se jen zmohla na to, jestli to jako myslí vážně..

Doporučil mi, koupit si od něj ňákou léčivou pyramidu na lustr. Děsná obludnost za tisícovku. Že prý to moc potřebuju a když si to nekoupím, tak se toho nikdy nezbavím. Bohužel mu kamarádka chvíli předtím stihla vybrebentit srdeční problémy mého synka a aby toho nebylo málo, dozvěděla jsem se, že bude lepší, když se ta hovadina bude houpat v pokojíčku na lustru i jemu, protože, každý potřebujeme svou vlastní a on nám je sice nechce vnucovat, ale jestli je nepořídíme, tak je jen a jen naše vina, že se synův stav bude zhoršovat..

Zhruba v těchto místech, jsem ho přerušila s tím, ať si pyramidu strčí.. zpátky na poličku, zasyčela jsem na kamarádku, že čekám venku a šla jsem pryč. Nakonec, ještě na mě čekala ta rakvička.

Je pravdou, že kamarádka nemá tu schopnost, prohlédnout blbé úmysly. Pan "léčitel" chytře tahal informace o jejím zdravotním stavu, ač jsem kamarádku předem upozorňovala, ať si na tohle dá pozor. V podstatě mu řekla všechno, co ji trápilo, on jí to převyprávěl a kamarádka byla hin z toho, jak on všechno ví. Posmála bych se tehdy. No ano, je dokázané, že psychika dělá hodně. Že když v něco uvěříte, že vám to pomůže, dočasně se váš stav může zlepšit, i když vás trápí větší problém. Jednoduše na to začnete nahlížet jinak. A pak uvěříte každé blbosti. Ač je inteligentní žena, tak tohle jí nikdy nevysvětlím.

"Léčitelům" zdar!

No nazdar..