Chtěl jsem tuto tvoji úvahu okomentovat, ale diskuse k ní se stala pro mě už zcela nepřehlednou. Důvodem je, myslím, a chtěl bych to tímto komentujícím vytknout, že nekomentují tvoji úvahu, ale jiné komentáře, případně komentáře na komentáře.... a tak dále až do naprostého zneprůhlednění. Učinil jsem jediné, co mi dávalo smysl: napsal jsem úvahu vlastní. A není to proto, že bych s tebou v lecčems nesouhlasil.

Amelie M.: Máš pravdu, posléze mě také napadlo, že to vysvětlení není zcela jednoznačné. Byla to voda na trolejích, která ve větru a v určitém nasvícení vytvořila tu velmi sugestivní iluzi.
Ve zmíněné větě jsem vskutku našel dva chybné tvary, stalo se to, asi jak jsem upravoval starý text . A stávat se to nemá. Děkuji za komentář.

Orionka: Díky

Je to můj první kontakt s tvojí poezií, byl bych nerad, aby to vyznělo negativně. Mám pocit, že hodně lidí si myslí, že poezie je to, když napíšeme, co právě cítíme, co nás právě napadne a uspořádáme to graficky do formy básně. Stejně jako v malování, když zavřeme oči, na něco myslí a necháme ruku něco kreslit. Pak oči otevřeme a koukáme: "tohle vypadá jako slon a tohle jako kytka..."
Myslím, že báseň má vzniknout s pocitů, emocí a nápadů, ale potom ji má básník zušlechtit do podoby básně. A to lze mnohými způsoby.
To, co jsi napsala mi přijde jako koncept, skica, ze které by mohla být krásná báseň.

Použila´s v anotaci slovo mantra. I mně to přijde více jako mantra a méně jako báseň. Tou správnou mantrou by to bylo, kdybys všechny zápory a negativa přeměnila v jejich antonyma. :)

Po pravdě řečeno, moc tomu nerozumím. Tedy, obsah snad chápu, ale smyslu a formě. Forma uvízla někde mezi žánry, nevím čeho je to miniatura. (Už se zase projevuje moje fobie ohledně miniatur.:))Ale vážně, ono vymezení určitého žánru není asi úplně samoúčelné. To, co jsi napsala, asi není esej, není to jistě báseň ani aforismus, snad krátká úvaha. To samo o sobě nevadí, ale ten či onen žánr by měl, myslím, něco specifického přinášet. Připadá mi to jako diskusní příspěvek do diskuse, kterou neznám. Mohl bych si ji zkusit domýšlet. Možná to je ten záměr. Možná ostatní komentující sami se sebou diskutují a ty se k diskusi nenásilně přidáváš. Možná nejsem jenom na takovou diskusi naladěn a tak se šťourám ve formálních záležitostech. Promiň. :)

Souhlasím s Kmotrovem minimálně v tom, že jsi dobrý nápad a silné téma jen tak načrtla, jen jako takovou náladu a pocit. Myslím, že je to věc, která stojí za stylistické i myšlenkové vycizelování,

Dobrý závěr i střed básně by si možná zasluhoval lepší "úvod". Ten je pro mě příliš "klišovatý" :)

Hezké a vtipné. Symbolika interpunkčních znamének by možná stála i za komplexnější dílo.:) Sice se o to již pokusili jiní, ale to konečně už asi o všechno.

Jediné, co mě jako nepřítele literárního útvaru (není to podle mého žádný literární útvar) miniatura zlobí, je právě jen to výše uvedené. Jinak je to povedená krátká báseň, či dobrý rýmovaný aforismus.

elisza: té ti teda líto být opravdu nemusí. :)

Jsou situace kdy je lepší naznačovat, jsou však i situace, kdy je lépe to říci rovnou. Ta patrně nastala u tebe teď.
A u mě dobrý. :)

poll: děkuji

Amelie M.: Děkuji

Ailin: děkuji

Orionka: Je to taková rodinná historka. Někdy si připadám jak můj dědeček, ke každé události mám nějaký příběh. A jak říkají moje dcery: jsou ty stejné příběhy rok od roku lepší. Děkuji

Ateistou buď, toť víra jistá,
pánbůh sám je také ateista.
K.H.B.
Líbí se mi a věřím pochybnostem. :)

Mně přijde forma zcela odpovídající obsahu. Složitá kompozice a propracované rýmování by působily rušivě.
Stejně tak asi nejde básničku, která je v podstatě delším epigramem, hodnotit stejně jako úvahu na aktuální téma. Vzhledem k rozsahu takového díla lze na něco upozornit, ale nelze vysvětlovat názory. Mně se líbí.

To je hezký příběh, vánočně dojemný a milý

Hezké, vtipné a aktuální:)