Užili jste si, ale do placení se nechce?

ne... opravdu se mi nechce... :-(

Orionka: Jó je to věčný boj umělců. Ohýbat pravidla, pro vylepšení díla, nebo se držeti striktně pravidel? Myslím, že místo tady mají obě vrstvy a každá si najde své čtenáře a ti ať se hádají :)

Lasak: Díky za vysvětlení. Tohle je spíš grafická úprava než stylistika, ale rozumím. Členění do odstavců je hodně pocitová záležitost a já jich udělala víc asi proto, abych čtení zpomalila.

Orionka: Hlavně mi nesedí odstavce (Zbytečně moc). Je to, ale jen můj amatérský názor :)

Lasak: Moc děkuji za komentář. Čím konkrétně si nejsi jistý?

Obsahově je to super, ale po stylistické stránce si nejsem úplně jistý.

taron: Divočejší taron je fajn.. a i dneska máš veselou náladu koukám, to je dobře :).

Orionka: OK..., včera jsem měla divočejší a veselou náladu, nemyslela jsem to ve zlém, naopak...
ano, může to být i tak, jak píšeš ty, variabilita je božská :-)

taron: Dík za komentář! Poeterapie je vtipná, to se mi líbí... ale já jako terapeut, to už je absurdní humor :)).
I já jsem pro toleranci. Nepíšu pod citové výlevy, co si o nich myslím, ale jednou za čas si odfrknu takhle obecně - to snad můžu, ne? Prosím všechny cituplné o toleranci :).
A taky myslím, že psát o lásce to, co všichni, je tak trochu nuda... samozřejmě ne pro toho, koho se to dotýká, ale pro čtenáře. Podívat se na věc z úplně jiného úhlu mi připadá daleko zajímavější. Ale je jasné, že s tím každý souhlasit nebude :).

No... No???
Snad Jiří Turner vyjádřil nejvýstižněji, jak to nyní cítím i já - nerozumím moc, nechápu, podle tvého komentu možná zase snaha o diskuzi na téma rozum x cit .
Jo, všeho moc škodí, i těch citů, pravdou je, že pak jsou možná city druhých až směšné, ale pravdou taky je, že např. existuje poeterapie... a slyšela jsi o tom někdy? No, jak existuje canisterapie, tak i biblioterapie, dramaterapie, erdoterapie. Jen nám tu na psancích chybí pořádný, učený terapeut... nechceš jím být ty? My tu budeme pěkně spílat a stěžovat si a ty nás budeš učit, že takhle teda ne...
Dělám si srandu, já jsem pro toleranci, kdo je moc citlivý, možná má takové životní období a protože nejsem ani psycholožka a ani psychiatr, tak mi nezbývá, než tyto lidi podpořit a nebo odkázat na odborníky .... a pokud jim poeterapie pomáhá? No, hurá, proč ne.

Kozel Jaroslav: Co na to říct? Napadá mě jenom prosté doporučení: až se příště "zliješ jako hovado", snad bude lépe nezvracet veřejně, od toho je toaleta.

jedno kviti....neni jedno slunce...... je................. au to boli

zdravim..vzivote stoji za to zit a kazdy zaplati podle sveho vedomi a svedomi...zalezi taky na mene kterou chcete platit... mluvite-li o živote nebo živote?? co....plakat..stekat..rvat...stezovat..zavidet..neprat.... nenavidet..pomlouvat...podvsdet atd.atd...sou vlastnosti ktere mame vsichni bez vyjimek..moralizovat vlastni .myslenkou je odvazne ovsem sebestredne..vyhnout se tomu muzeme mnoznym cislem, ktere pouzivame pri vedomy ze jsme nejjjj.......je jen jeden lokal...kde si nakoupite...a par mist kde to vypijete...ti co si mysli ze jsou fuj a naopak..proste sme takovy a makovy... a jesi si chcete vydelat at mate cim platit.. tak smislejte o vsech v dobrem...a nevyhrozujte tady nejakejma skorodobre vypadajicima textama...sem dnes sice napitej jinak bych uz spal ,,,ale i uplny zlity uboze zarmouceny hovado co nikdy nechtelo za nic zaplatit. vidi v tomto textu jedinou ILUZI a to je iluze božstvi autora...nebot jesi je ten nebo ten druhej.a chce zaplatit.... tak ho poslete.... jediny jasny je ze dostane pekne na prdel... a jeho a bo jeho privrzenci stejne tak...neverite....neverte...nenutim.

Megusta - no proste je to podle meho gusta - libi se mi to.

veselý android: Díky za příspěvek. Já myslím, že nejde o žádný paradox a že to, co píšeš, ani není s mojí úvahou nijak v rozporu. Tyhle věci jsou tak složité, že se ve zkratce popsat ani nedají. Jak píšu v anotaci, je to jeden možný úhel pohledu, který se s tím tvým nijak nevylučuje.
A nenech se mýlit - to není můj názor a už vůbec ne můj život, je to jen krátká úvaha, literární dílko. Já zdejší literární pokusy chápu trochu jako divadlo, dávají mi možnost nejrůznějších převleků, píšu za rozdílné postavy, dívám se na věci z odlišných úhlů... Cílem je zaujmout čtenáře. Proto jsi mě svým komentářem - jak jsem si všimla, docela vzácným :) - moc potěšil.

Devils_PIMP: S tvými komentáři mám někdy ten problém, že si nejsem jistá, co je překlep. Co znamená megusta? :)

Z jedné strany spektra je tvá lehce provokativní (mini)úvaha zajímavá, k zamyšlení, nutící k hloubání vlastního já, mající tendenci říct sám sobě - přesně tak, tohle je velká pravda! Snad i stín vlastního studu se vkrádá.. Avšak.. za celý život se to stát nemusí, ale někdy tomu tak "osud" chce a ty potkáš někoho, koho budeš milovat tak silně, že si tu svou uvědomělou a racionální úvahu s radostí shrabeš jak podzimní listí a s téměř neviditelnou lehkostí ji pohřbíš v hnědé popelnici. Tento "podivuhodný" paradox však musí člověk objevit sám, protože se jedná o něco, co nelze vyčíst z knih, pocítit z vyprávění, ani vypozorovat z nekonečných seriálů..

Huuustyyyy megusta toto

Orionka: Promiň, já zapomněl, že Ty jsi prozaička...:-(
Jenže já se asi líp vyjadřuju vázaným veršem, kdežto můj prozaický projev je dost žalostný, protože mi dává příliš mnoho příležitostí k odbočení! :-))))
Měj se fajn!

Orionka: :-D "Příště raději bez veršů." :-D Mluvíš mi z duše :-)

shane: Děkuji, tak nějak to bylo myšleno :).
Ale jestli můžu poprosit, příště raději bez veršů.

Jiří Turner: Děkuji za upřímný názor, zkusím vysvětlit :).
Je pravdou, že zařazení do kategorie až tak neřeším. A ani pořádně nevím, co vlastně znamená miniatura. Proto v tomhle pro mě neurčitém žánru často končí věci, které si hlavně z důvodu délky netroufám označit za něco jiného. Asi bych se nad sebou měla zamyslet :).
A smysl? S tím diskusním příspěvkem máš trochu pravdu. Je to příspěvek do polemiky, která tady probíhá nevyřčeně a tak trochu nepozorovaně, ale jak jsem zaregistrovala, vnímá ji asi víc lidí. Já nejsem zrovna příznivec nářků a bolestínského vylívání duše, čas od času je asi potřeba, ale všeho s mírou. Tohle ber jako sebeobranu proti sentimentu, který se tady v básních i komentářích na můj vkus poněkud přemnožil :).

Orionka:
Život často zdá se
být pozemským Rájem,
ale jen než zase
musíš splatit nájem!

Marně rozhořčeně
voláš do éteru:
To nebylo v ceně!
Na tohle vám...
@@@@@@@@@@@@@@@@
Každá sranda něco stojí,
někdo už se předem bojí...
Je však menším ze dvou zel
svázat srdce na uzel,

před láskou se strachy třásti,
žít jen tím, co v kapse chrastí,
zabít v sobě každý cit,
nemilovat, jenom být?
:-(

Po pravdě řečeno, moc tomu nerozumím. Tedy, obsah snad chápu, ale smyslu a formě. Forma uvízla někde mezi žánry, nevím čeho je to miniatura. (Už se zase projevuje moje fobie ohledně miniatur.:))Ale vážně, ono vymezení určitého žánru není asi úplně samoúčelné. To, co jsi napsala, asi není esej, není to jistě báseň ani aforismus, snad krátká úvaha. To samo o sobě nevadí, ale ten či onen žánr by měl, myslím, něco specifického přinášet. Připadá mi to jako diskusní příspěvek do diskuse, kterou neznám. Mohl bych si ji zkusit domýšlet. Možná to je ten záměr. Možná ostatní komentující sami se sebou diskutují a ty se k diskusi nenásilně přidáváš. Možná nejsem jenom na takovou diskusi naladěn a tak se šťourám ve formálních záležitostech. Promiň. :)

Amelie M.: taky si říkám :D

Orionka: ty a morbidní??! nikdy! :D

Sedmikrása: Jo, takoví jsme. Dík!

Sucháč: Jojo, tak to je. Někdo přijímá rány vestoje, někdo padne při prvním ofouknutí... ale nakonec jdou k zemi (pod zem :)) stejně všichni. Sakra, jsem nějaká morbidní :D

Jo, myslím, že máš velkou pravdu. I když to docela bolí a vůbec se mi to nelíbí. Ale vím, že do toho kruhu budu lézt znova a znova a budu si dál rozbíjet nos, protože takoví prostě mi lidi jsme.

Máta: Děkuji, krásně jsi to shrnula :).

Já souhlasím se vším...život je risk a my se po celou dobu snažíme přijímat jeho rány i slasti...fuj, to je klišé... :-D

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo nic neriskuje, nic nezíská.
City jsou složité, lidé také, ale překážky jsou od toho aby se překonávaly, ne aby se nad nimi plakalo. Všechno má poločas rozpadu, nic není věčné, vše se mění a vyvíjí i vztahy. A kdo to nechce vidět, neuvidí. Srdci neporučíš, ať se hlava vztekne a konec bolí, koho by nebolel, ale bez konce nemůže být nový začátek. Jenže kdo chce plakat, důvod a kapesník si vždycky najde :-D
Moc pěkně trefně věcně napsáno. Díky.

Psavec: Souhlasím, tohle jsou úplně jiné počty.

Lenča: Moc děkuji. Těší mě, jaká se tady rozběhla pěkná diskuse :).

Zamila: Tohle je přístup, který bych podepsala :).

Amelie M.: Přesně tak, kdo se bojí, nesmí do lesa :). Ale zároveň je pošetilé pak křičet pomóc, to jsem fakt netušil, že v lese bude taková tma :)).
A že jsou i vítězové, to je jasná věc ;-).

Ailin: Smuténkující autor asi v depresi už je. Možná myslíš, že ho z toho vytáhne spíš komentář foukající na bebínko, ale těch mu ostatní píší dost. Tohle je je jejich neadresná protiváha - ráda se na věci trochu dívám jiným pohledem, ale zůstávám v obecné rovině, která se snad nikoho osobně nedotkne.
Neříkám, že láska je iluze. Ale někdy podléháme iluzím s ní spojeným: že můžeme druhému stoprocentně věřit, přivlastnit si ho, že štěstí není okamžik, ale trvalý stav... A to je to riziko, které mám na mysli. Děkuji za názor :).

Pokud se snažíte držet má dáti - dal vyrovnané, prohrajete.

Yana: Vidíme to myslím hodně podobně. To já děkuji za komentář :).

mannaz: Díky. Máš pravdu, je to racionální pohled na věci, které s rozumem často nemají moc společného, jsou to spíš odpuzující se magnety. Souhlasím, že ta bláznivá radost za to stojí. Ale hazard to je, a čím víc kdo sází, tím víc taky může prohrát. :)

Dokonale vyjádřené. Tvrdě, ale pravdivě, bez pozlátek. To se mi fakt líbí. :)
Zraní mě pouze to, co sama dovolím...

Klidně mi svalte na bedra tisíce smutků za pár láskou extatických dní, já je unesu. Je to stokrát lepší než se celý život klepat na břehu a neskočit.

dobrá úvaha.. a v prvním momentně bych ti dala naprosto za pravdu.. na druhou stranu si říkám.. je lepší se nechat předem zastrašit a raději v životě nic neinvestovat, ze strachu před téměř jistou (časem více, či méně vzdálenou) prohrou, či prostě zkusit žít tak, jak to člověk chce a jak to cítí? bez hazardu člověk ničeho nedosáhne.. hazardujeme, když si bereme půjčku na bydlení, hazardujeme, když si najdeme partnera a počneme dítě.. hazardujeme když usedáme do auta.. prostě neustále.. :)

a co víš, třeba nakonec vůbec neprohrajeme :))

No, být "smuténkujícím autorem", tak po přečtení této úvahy upadnu do hlubokých depresí :-( . Naštěstí je tu komentář od Mannaz... a naštěstí pro mě láska není iluze.

Hm, já moc nemám ráda pláč nad rozlitým mlékem a fňukání že bývávalo lépe, je to jen neschopnost se ztotožnit se současnou situací a neschopnost vnímat změnu, já třeba ani nesnáším výrok o tom že dřívější mládež bývala jiná, to když mi řekli ve škole tak se mi otevírala kudla v kapse, je přece taková jakou jsme si ji vychovali, my jsme také jiní a větička o tom že se k nám okolí chová tak jak mu dovolíme je stoprocentně pravdivá, a ještě moje poslední věta v jedné z posledních mých básniček: " A jestli vás nikdo nemá rád, tak si za to můžete sami. "...dík za rozběhnutí myšlenek do dnešního dne, malinko jsem v komentu odbočila

Tohle je rozumná kalkulace. A právě ten rozum ve věcech citových roli vedlejší roli. A bolest je bolestí, i když víme, že se to přece dalo čekat, že tak to na světě chodí.
Ale zaplať pánbůh, takto to funguje i u radosti, u bláznivé extáze ze zamilovanosti a milování - užíváme si ho a už se předem netřeseme strachy, nekalkulujeme o konečnosti toho našeho štěstí. A to je snad dobře ne? Cítit se má aktuálně :-)
A rozum pak nechápe, jak jen jsme mohli :-D