Opravdu vyborne, nemam slov (a to se mi moc casto nestava). :-)

V beatnickem stylu to je... Tak good luck, on the road, nechat plout...

Basen je originalni a prijemne minimalisticka... Vadi mi ale kombinace zpola zhojeny a zahojit... Nevim proc, moc hojeni...

Obsah je velmi zajimavy, jen forma mi sem tam skobrtne. Konec krasne plyne, jakoby se ruzne prameny spojily v potok.

Hezky to plyne, neprislo mi to dlouhe a je to takova dobrodruzna cestopisna romanticka poezie.

Okouzlujici, surrealisticka, rada jsem precetla.

Vtipně napsané a výstižné. No a pak, že se opravdový chlap těžko hledá :-)

To mě rozesmálo.

Myslím, že schopnost lidstva si porozumět se přeceňuje. Lidé si až příliš často nerozumí, neboť jsou schováni ve své ulitě a opustit ji je nebezpečné a nepříjemné. To takoví delfíni...

Basnicka moc pekna, i kdyz vegetarinskou kocku jsem jeste nevidela. :-)

Ani ja v tom nevidim uvahu, ale to by mi nevadilo. Skatulky jsou pro formu. Spis tomu moc nerozumim, kdyz jsem docetla, napadlo me: vylev. Jenze komu, proc, zac... Urcite je to hodne osobni a mozna proto neprijimas kritiku, nebot si ji beres osobne. Btw. Je mi uz par pres tricet, tak si kdyz tak rekni, ze jsem senilni. ;-)

Krasne se cetla, poeticka, plynne jako reka, neskobrta, i kdyz je slozitejsi. Nabizi uzasne obrazy. Zajimava je posledni veta. Jako by k basni ani nepatrila.

Chvilemi okouzlujici a chvilemi kostrbata, ale posledni sloka (3 radky) me nadchla, nebot takova poezie me fascinuje... Originalni, bez prikras a uprimna az na dren.

cavansit: To je mi líto. Genetik mi říkal, že v ČR je mimořadný tlak na ukončení těhotenstvi a přitom často není nic jisté a postižení je také velmi široký pojem. Já si tím naštěsti projít nemusela (Ami si nechala svou originalitu jako překvápko), ale vím, že by naše rozhodnutí nechat si potenciálně postižené dítě negativně ovlivnilo vztah k širší rodině i reakci okolí. Naštěsti s manželem máme názor stejný. Doktoři bývají v tomto ohledu často necitliví.To ale vím jen z doslechu.

Singularis: Pokud jsi přijala premisu (jistě nedokonalou), že dítě je v této fázi součastí těla matky, pak to sobecké není. Je v zajmu státu, širší rodiny i partnera, aby žena měla dítě. Je to ale ona, kdo jej nosí devět měsíců pod srdcem a na závěr absolvuje ten pekelný proces nazývaný porod. Ona riskuje své zdraví (porod je častým spouštěčem různých onemocnění) a to vůbec nemluvím o totální sociální proměně. Nic z toho žena obvykle nevnímá jako nějakou velkou oběť, neboť byla vybavena hormony a schopností cítit nekonečnou a bezvýhradnou lásku k tomu drobečkovi. Jenže ta láska činí rozhodnutí o ukončení těhotenství velmi bolestným. Proto by se mělo jednat o rozhodnutí matky. Kdyby byl život fér, tak si náročnost těhotenství a porodu oba rodiče rozdělí napůl. To není možné.
V zájmu dítěte... to je ještě složitější otázka. Postižené dítě může být velice šťastné, cítí-li se přijato a milováno. Konec konců jedině tak může být šťastné i zdravé dítě. Proto by podle mě měla zůstat svoboda rozhodnutí.
Ještě jedna věc je však důležitá. Netvařme se, že potrat je nějaká drobnost. Přijdete o část sebe sama a svým rozhodnutím. Každá žena to má asi trochu jinak, ale pro mě by to bylo rozhodnutí horší, než nechat si uříznout nohu. Já vím, není to vidět. Psychická bolest může být ale veliká.

človiček: Dekuji za zastaveni.

Líbí se mi poslední dva řádky. Slovní hříčky jsou pro mě žádaným kořením.

Luxus!!! Stručně geniální.

Jednoduchá, civilní, s nápadem. Přečetla jsem ji ráda.

Nechybi poetika poeticna a zivotni nadled. Mne se libi.