Poslední květy magnólie

Zemi políbily poslední květy magnólie
tyhle chvíle
bože
navždy a navždy
a možná o chvíli dýl
ještě
cože?
Něco se tříští ve slovech
nezlobím se
možná už nevíme, jak je použít
jen bláznivý básnící se ještě občas pokusí
to nějak uchopit
procítit, jak by to umělo být větší
než všechno to posvátný psaní, útržky z duší, my
a umí?
prázdný žvanění
proč?
protože..
pocity!
hoří a hoří
a rudý nebe se mezitím sype do lidí
chytá je za ruce
a prosí ještě o jeden tanec
z ticha a iluzí

Je po dešti

voda odnesla poslední květy magnólie
neptala se
je spravedlivá
přirozeně
stejně jako vítr
co všechny bez rozdílu hladívá ve vlasech
takže
je to dobrý i zlý
nebo prostě jen je?
protože z voňavý kávy v těch malejch dlaních
je cítit takový nasládlý chtění
upít si ještě pár doušků
nostalgie

Milá, až se nás jednou budou ptát, pro co žít naše životy..
..budeš přemýšlet nad tím, co odpovíš?