strašně stará, asi týden, jen si ji sem uložím a pak zas pojdu
přidáno 01.08.2019
hodnoceno 6
čteno 911(18)
posláno 0
Štěstí štěká
pozlátko pomíjivé
řekla si řeka
a stočila se k nohám boha
ouha touha proud čoud

Dny jsou jak hovna v suchým záchodě
jen se na sebe vrší
a pak padaj do ukradenejch brambůrek
zeptáš se lásko
jestli to byla mléčná dráha
nebo jen mrak
zlitej jak vrak
neměl bys být

Lízal bys buchtě broskev
mačkal bys melouny
se smyslem pro tumor
kterej ti roste od prdele až do jícnu
děláš, že nic
svět je přízemní místo
odháníš sebehanu
ztracíš duši
šedivou šuměním
tíhou Vánoc
smutkem z popelnic zdobit si byt
orální průjem za tři padesát
pak zjistíš, že nejlíp už bylo
přidáno 06.08.2019 - 08:41
Umouněnka: none: Mlčeti Zlato: Meluzina: LadyLoba: Poděkovat je slušnost. Tudíž díky moc za komentáře, ani jsem jí sem nechtěl dávat, jenže jsem mezitím nic nenapsal, nepřijde mi dobrá, to asi skoro žádná moje, navíc ten příšernej patetickej závěr. Zatim.
přidáno 03.08.2019 - 16:09
Nesnáším vánoce a už jsou tu...
přidáno 03.08.2019 - 10:25
Hehe. Škoda, že už nechlastám, to by se mi to četlo líp. :D Tedy, četlo se to dobře, ale přehršel hoven mi trochu vadil. Já jsem cíťa! Ale jinak dobrý!
přidáno 02.08.2019 - 22:52
Jojo, roky ubihaji, kdyby se vrsi, kradou nam dusi a mne uchvatila anotace.
přidáno 01.08.2019 - 17:41
nemládneme :)
přidáno 01.08.2019 - 15:02
Tý vole.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Málo sis vážil : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nedopsánky
Předchozí dílo autora : Kladivo letí do nebe

» nováčci
John frederick hall
» narozeniny
Amy.mousse [17], Marthani [14], MysHack [12], senpai [12], problafak123 [7], Monsealla [6]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming