Amelie M.: Beru to z té lepší stránky - je vlastně velmi lichotivé, že ode mě čekáš něco lepšího, než vidíš třeba v televizi :). Ale výtce rozumím a beru na vědomí, zvládnout rutinu přece není žádná pořádná ambice, příště zkusím tvá očekávání nezklamat.

Yana: Moc jsi mě potěšila, děkuji.

Singularis: Myslím, že veverky nejsou klišé, je to spíš zvláštní náhoda. Ale bohužel, pohádky o veverkách, které si pro mě někdo vymýšlel, nejsou nikde zaznamenané...

Nikytu: Děkuji :). To jsem projela poznámky a našla pár věcí, které moc nejde rozvést nebo zakomponovat do něčeho většího, ale jsou moc krátké na to, aby stály samy.

Já z toho mám pocit, že se v rýhách stolu usadily řeči, které musel za dlouhá léta vyslechnout. A chtějí ven?

Jo, tak nějak to asi bude. Jako báseň to na mě nepůsobí, ale umíš se dobře vcítit.

korálek: Děkuji, to mě moc těší, juchů :).

DDD: Moc děkuju. Ono je to takové nesourodé, ale tak jsem ráda, že jsem je aspoň poskládala do správného pořadí :).

Zřejmě alegorie, zajímavé. Přemýšlím, kdo tam v mrákotách září... ale ono je tam nejasností víc, asi záměrně. Pěkné :).

Hezké, jen pozor na skloňování zájména jenž. K ženskému rodu patří tvar "jež".

Pro mě je to velmi zvláštní příběh. Na Lesné jsem vyrostla, i ten noční chodník v Čertově rokli snad poznávám. A pohádky o dvou veverkách, co spolu kamarádily, mi docela nedávno vyprávěl někdo, na kom mi moc záleží. Říkám si, že o veverkách asi nevíme zase tolik, aby ty příběhy mohly být moc odlišné. Hm.

Peace and love je přece v tom, že se lidi v takové náladě navzájem nepovraždí :). Pěkné.

Krásné i jen tak číst. S hudbou si dám později...

Moc pěkná hříčka.

To je kouzelné. Závěr mě dostal.

Amelie M.: Moc děkuji za přečtení i za názor. Máš pravdu, asi jsem se víc soustředila na samotné líčení než na zápletku. Tuctové ti připadá, jak to dopadlo, nebo jak jsem to pak všechno vysvětlila?

... na svých rukou... ale pěkné jinak :)

Tom Cortés: Tvůj výklad mi smysl dává, ale v básni jsem ho nerozpoznala.

Je to hodně osobní. A formu moc komentovat nejde, není to zrovna báseň sevřená do tvaru :). Ale sílu výbovědi určitě má. Kdybych byla psycholog, řekla bych, že naposled to asi nebude... ale kdo jsem, pouhý čtenář...

Třetí stupeň šedi je, že se na pestré Rubikově kostce slily všechny barvy, takže je stále složená? To se pak nedivím, že se cítí ukřivděný :). (V tom slově pozor na překlep.)