kmotrov: Podobnost s utečenci tam je, ale nemělo to být primárně o nich. Spíš jde právě o tu snahu v současné politice, aby se "vlk nažral, kozy zůstaly celé a farmář na nich vydělal". Ta se netýká jen utečenců, ale také třeba cyklistů a autobusových dopravců. Připadne mi taková nekoordinovaná, nedomyšlená a místy absurdní. (Viz třeba https://www.youtube.com/watch?v=8qacVvm-8ao , kde se zpívá o tom, že přepravovat kolo v autobusu je dovoleno lidem, kteří je potřebují jako kompenzační pomůcku. Prostě - s kolem se do autobusu nesmí, ale kdo je potřebuje, tak si je tam může vzít. Čili vlk farmářovy kozy žrát nesmí, ale když má hlad, tak může, pokud tím ovšem neohrozí farmářovy oprávněné zájmy.)

Toto dílo ale nemyslím jako vážnou kritiku, jde jen o to, jak to vnímám.

"V noci je to vždycky horší; když vstáváš, nikdo tu není." -- To znám, jen v té době obvykle nikoho nepotřebuji. Mnohem víc mi to vadí večer, kdy toužím s někým sdílet svoje zážitky z celého dne a pocit, že by den měl být delší. Ale musím si vystačit s deníkem.

Sny o rychlobrzdění zní zajímavě...

Nejen, že existuje nekonečno, ale existuje dokonce přinejmenším nekonečně mnoho nekonečen - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Cantorova_v%C4%9Bta . Kaligram s myšlenkou se ti povedl, jen mi připadá, že v rozích ty tečky nějak ujíždějí (a nemyslím si, že by to byl záměr). Možná bych na pozadí přidal/a náznak nějaké mlhoviny, aby to vypadalo víc jako obrázky z vesmíru.

Jinak, po matematické stránce míří ta spirála do nekonečna jen v absolutní hodnotě. Graficky diverguje, tedy nemíří nikam.

Myšlenkou mi to připomnělo https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=35103-muj-nejsilnejsi-a-n
ejintimnejsi-zazitek-z-vanoc , k němuž to vytváří jakýsi protiklad. A ve srovnání se mnou umíš mnohem lépe a barvitěji popisovat.

S poslední slokou souhlasím, pokud to slunce není moc prudké. Pokud je, pak se přikláním spíš k https://www.youtube.com/watch?v=RayujNcmu1E

casa.de.locos: Moc děkuji za komentář. Velice mě potěšilo, že míváš podobný pocit. :-) Demilitarizovaná zóna z toho logicky vyplynula a myslím, že to tak asi musí být i v životě mezi lidmi, protože někteří lidé se prostě snést nemohou a musí mezi nimi zůstat nějaká bariéra, např. formální komunikace.

Aha. Aha. Aha. Hahaha. :-D

Poměry na ostrově Veselí se ti povedlo vystihnout opravdu pěkně. Nečte se to úplně snadno, ale hlavní myšlenka mi připadne zajímavá. Povrchně mi to připomnělo epizodu Star Treku Vyhnání z ráje ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyhn%C3%A1n%C3%AD_z_r%C3%A1je_%28St
ar_Trek%29 ), ale příběh je tu docela jiný, spíš má paralely s Brave New World, kde ovšem byli lidé skutečně šťastní. Hodně mi tam chyběl jakýkoliv náznak vzdoru. Čestmír působí dojmem, že mu na vlastním životě vůbec nezáleží a chybí mu pud sebezáchovy, jeho konec je nereálně rychlý a bezbolestný. Pochybuji, že by se normální člověk jen tak oběsil, aniž by zkusil, zda mu třeba tu zpáteční letenku náhodou přece jen neuznají, zda se odsud nedostane nějak ilegálně či zda se nedostane na části ostrova, které by byly mimo faktickou kontrolu zdejší vlády.

Připadne mi škoda, že je to vyprávění tak nereálné, já bych to pojal/a spíš důsledně naturalisticky, ale to by vyžadovalo mít lépe promyšlenou tu metamorfózu ve sklo. Prostě si nedokážu představit chodící skleněnou nohu, to je v přímém rozporu s veškerou mou zkušeností se sklem. A sklo nezáří, ale nanejvýš se leskne.

Nepřipadne mi to ani infantilní ani surreálné, spíš prostě takové low fantasy (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Low_fantasy ).

Líbí se mi tam ta konkrétní data, ale jejich potenciál k vytváření souvislostí je tu hrozně nevyužitý. Nevidím tam žádný matematický výklad, o kterém píšeš v komentáři; kontrast mezi letopočty a nereálným příběhem znám z Pána prstenů, kde je mnohem povedenější. (Mimochodem, čísla let se obvykle píšou číslicemi, je to tak čitelnější.)

Líbí se mi tam skrytá myšlenka, že postižený člověk je vlastně citlivější a altruističtější. Myslím, že to tak funguje obecně; naopak člověk, kterému se všichni klaní a pochlebují a nic mu nechybí, začne být sobecký a bezohledný, i když předtím takový vůbec nebyl.

Ale obecně mě potěšilo, že zkoušíš prózu.

Pravda vítězí: Anotace trochu pomohla. Při hledání vlastního bytí doporučuji uvážit skutečnost, že forma člověka je pomíjivá, takže výsledek takového hledání by byl už v momentě formulace neaktuální. Snad by bylo lepší místo hledání definice vlastního bytí pro sebe, své bytí prostě jen sdělit druhému; tomu, komu je sdělit chceme.

Jinak, zvolená forma úvahy je pro mě značně nezvyklá a nepříjemná. Úvahy mám rád/a, ale jsem v nich zvyklý/á na víc otázek a žádné metafory. Mohl/a by být i esej, ale ten/ta asi nemůže být filozofický/á.

Připadne mi to nesrozumitelné. Možná by to chtělo alespoň anotaci...

Pobavilo mě to a souhlasím. Asi nejvíc mě trápí, že lidé, kteří si zvyknou na používání takových nesprávných formulací, pak mohou přestat rozumět správně utvořeným větám. Příkladem, kdy v jazyce zůstal logický nesmysl, je konečná zastávka (logicky by měla být koncová zastávka, protože je na konci linky).

Dodal/a bych pár (jiných) smyšlených příkladů:

- Stanu se víc menším a víc menším, až budu nejvíc nejmenším na celém světě.

- Dětské knihy čtou především dětští čtenáři. (Toto sice docela dává smysl, ale vadí mi, že ta přídavná jména k náhradě podstatných nefungují univerzálně - pod slovním spojením "čtenářský prodavač" si určitě nepředstvíme prodavače, který si při prodávání čte. Musíme říci "prodavač čtenář", a proto bych raději slyšel/a také "čtenář dítě", "spisovatel muž" apod.)

- Abdul Husajn odmítal ošetření od ženského lékaře a dožadoval se mužského lékaře. (Další případ, kdy jsou přídavná jména v roli nahrazující substantiva zavádějící. Ženský lékař je něco docela jiného než lékař žena.)

Souhlasím se Severákem. A myslím, že většina mužsko-ženských rozdílů vyplývá z rozdílné úrovně významnosti vlastních citů a emocí pro rozhodování daných lidí. Další jsou pak otázkou podvědomých stereotypů ("zapojení v mozku"). Myslím, že vědomí mají ženy i muži stejné.

Jinak, takových knih, které mě neomrzí číst, mám několik. Kupodivu jsem většinu z nich napsal/a sám/a a k jedné právě dodělávám dodatky... Mám trochu obavy, zda to není příznakem narcismu.

Téma úvahy mi připadne velice zajímavé.

Úžasný nápad! :-)

První odstavec mi zní, jako že mluví o ženách obecně (tedy o všech ženách) a myslím, že platí i o starších mužích, protože ti jsou také podobně "protkáni" svou minulostí, proto mi při čtení trochu vadí, že text mluví jen o ženách. Mám z toho pocit jako z prohlášení "my Američané dýcháme vzduch" - zní to, jako by Evropané vzduch nedýchali, tedy ten první odstavec mi vlastně zní, jako by tvrdil, že vlastní příběhy mají jen ženy a jen ony jsou opředeny svou minulostí.

Druhý odstavec tu generalizaci naopak zpochybňuje, vymezuje vlastnosti, které už nejsou tak obecně lidské, dokonce ani obecně ženské a mluví už jen o některých ženách.

Myslím, že základní myšlenka je dobrá, ale toto její vyjádření mi připadne nesrozumitelné. (Přinejmenším je matoucí, že první věta zdůrazňuje, že mluví o každé ženě a ty další vágně přecházejí k tomu, že mluví jen o některých ženách - čtenář by měl mít jasno, o kom se ve které větě mluví.)

Ale na druhou stranu se mi velmi líbí myšlenka, že ač si naši touhu mnohdy ani neuvědomujeme, stává se právě ona motivací k sebepoznání. Myslím, že tato myšlenka platí mnohem obecněji, než tento prolog říká.

Máš pro tento prolog (a případně i povídky ve sbírce) nějaký literární vzor?

Severak: K řemeslným schopnostem dětí: http://youtu.be/noC0HJ8LEMM

Ono záleží na tom, zda to "zachránit sebe" je míněno "zachránit každý sám sebe", nebo "zachránit kolektiv, kam patřím". V dnešní individualistické době je lidem bližší ten první výklad. Naopak kdyby byla doba kolektivistická, viděli by v tom to druhé.

Žasnu a myslím, že je to jedna z nejpodnětnějších věcí, které jsi kdy napsal. Takových manifestů bys měl zkusit psát víc. (Nebo raději skončit v nejlepším?)

§ 1 - Souhlasím, pokud umění považuješ za binární kategorii, já považuji uměleckou hodnotu za veličinu (objektivní, pokud ji definujeme), ve které se lze zlepšovat a děti mají její hodnotu nízkou, ledaže by byly geniální jako W. A. Mozart.

§ 2 - Proč ne...

§ 3 - No... ale určitě je umění říct něco konkrétního tak, aby to ostatním dávalo podobný smysl jako mě.

§ 4 - Na mě trochu moc úzce kapitalistický pohled.

§ 5 - Zajímavá myšlenka. Dodal/a bych, že ta manipulace může být i náboženská.

§ 6 - Toto je důležitý bod, podle něho tvůj umělecký směr možná pojmenují. Myslím, že první slovo toho pojmenování bude znít "sobecký", ale nevím, zda to bude míněno hanlivě, třeba to dopadne jako se slovem gay. Možná by byl lepší přístup "Chceme zachránit sebe, abychom pak mohli zachránit ostatní.".

§ 7 - Nic nového, takových pokusů už tu bylo...

§ 8 - Rozhodně souhlasím.

§ 9 - Také souhlasím. Od výkladů básní tu nejsou básníci, ale recenzenti. Proto čtu raději recenze než básně.

§ 10 - To, že mě divák považuje za blbce, je dobré znamení; znamená to, že jsem ho úspěšně přechytračil/a. Pokud se divák za blbce považuje sám, znamená to, že moji manipulaci prokouknul a já mám útrum.

§ 11 - Hodnotím film, ne režiséra. Režisér má hodnotu pro filmové studium, protože u respektovaného režiséra je vyšší pravděpodobnost, že studium na jeho filmu vydělá, než kdyby k tomu pustili kandidáta vybraného losem. Ale divákovi to může být jedno.

§ 12 - Záleží na povaze pravdy, ale to je na diskusi dlouhou mnoho set stránek... Za určitých okolností by se s tou myšlenkou dalo souhlasit, rozhodně se mi líbí.

§ 13 - I tato myšlenka se mi líbí. Dodávám poznatek z Mandelbrotovy množiny: V kráse je složitost, ve složitosti je krása. (Viz např. https://www.youtube.com/watch?v=ZkFdSCBAjWc)

§ 14 - Můj názor na zdvořilost je podobný jako na politickou korektnost.

§ 15 - :-)

§ 16 - Vynikající myšlenka, ale jsou lidé, kteří to zaspí a pak se probudí ulepení od pavučiny a zadají do Googlu: "rozvod jak na to".

§ 17 - Ano, ale to umí i vrba a dělá to zdarma. Větší umění než poslouchat je chápat.

§ 18 - Chtělo by to upřesnit, vyznívá to nejednoznačně.

§ 19 - Jenže to, co jeden považuje za maličkost, může být pro druhého, jaksi, naprosto zásadní věc.

§ 20 - Nad tím bych se musel/a víc zamyslet.

§ 21 - Souvisí to nějak s octárnou (Edward Gorey)? Máš na mysli nějakou konkrétní zavařeninu, nebo jen abstraktní pojem?

Klidně mi oponuj.

Strach z neznáma.

casa.de.locos: Udělalo mi velikou radost, že na tebe tak zapůsobila. Uvidím, zda ještě někdy něco tak působivého napíšu...

VKate: Děkuji. :-)

VKate: Aha. Už to chápu.

Nechápu, jak bylo míněno "Nebo že by to snad bylo naopak?" Po několika panácích sexu nebo několika hodinách alkoholu?

Na závěru této části mi trochu vadí, že popsaný metaforou, která je pro mě na hranici srozumitelnosti.