Souhlasím s Gorou. Myslím, že jsem v tom objevil tu rozvernost o které píšeš. Stačí si pohrát se slovem ptačí, dát ho pryč, vrátit ho, dát ho pryč...

Něco jako taoistický ideál se přirovnává k vodě. Sama nic nežádá a prospívá všem.

Při čtení to je trochu tajené, to je dobře. Moc pěkný!

Moc pěkný text. Jestli tvé údaje jsou pravdivé, tak je Ti teprve 55 tak to vnímám spíš jako fantazii. Pestrobarevné šátky k babičkám patřili, dnes je už babičky moc nenosí. V textu to na mne působí jako symbol, velmi dobrý symbol a má svůj kontrastní význam vůči šedi. Pěkná pointa.

Chvíli mi trvalo, než jsem to pobral. Velmi jemně a osobitě zachycená radost ze života.

Mám blízko k taoismu, každé světlo na zádech nese svůj stín a je to i naopak, to nacházím v prvních dvou slokách. Zůstat svůj? Má to pro nás velkou váhu, dočítám výbor z Junga, nejsme tak docela svoji a asi by ani nebylo dobře abychom byli. Tak jako se v poezii hledá přesah i my máme přesah, je v nás něco nedořečené, něco co není v písmenech, něco nad čím nemáme moc. A je to tak dobře.

kvaj: Pravda má pro mne velkou cenu i když vím jak je slovo pravda relativní. Nemám hezké vzpomínky na vojnu, ani na mládí, mládí pro mne bylo velmi složité. Myslím, že teď zažívám lepší časy. Nevytěsňuji nepříjemné vzpomínka a nepoutám se k příjemným. Svým způsobem jsem cynik.

Myslím, že to je skvělý námět, chceme obojí, zároveň se povznést a zároveň toužíme stát pevnýma nohama na zemi. Bohužel to dost dobře nejde, být Ikaros a létat v Ikee. Vznesl jsi se ke k velkolepé básni a mám pocit, že dopadl jako Ikaros. Každý kritizuje trochu něco jiného. Ještě bych s tím pracoval, námět není z každodenních.

Výluka je dočasné přerušení spojení, časem se vše vrátí do normálu. Jsou vztahy které mívají výluky, ať citové, fyzické či jiné. Jako celek to je skvělá metafora pro takovou situaci. V detailech by se s tím dalo ještě pracovat, ale je to působivá báseň, emočně silná, naléhavá.

Jaké by to bylo kdyby...

Moc pěkné čtení. Banální detail cvakání zubů je něco jako katalyzátor básně.

casa.de.locos: No jo! Já mám dnes desetileté psanecké narozeniny. Vidíš, do sbírky kterou jsem vydal jsem ji nezařadil, možná jsem měl. Díky moc!

casa.de.locos: Díky.
I já jsem přišel zpět.
:-)

Vítej.
I na mne příliš silných frází, ale pěkná pointa.
:-)

Ráda přinášíš provokativní témata, nepsal jsem Ti kdysi, že si myslím, že jsi byla v mládí punkerka nebo součástí undergroundu? Kafka je těžké téma, četl jsem Proces a to je málo na to abych se dokázal vyjádřit na téma Kafka v kontextu své doby versus současnost .Danula píše zajímavá úvaha, souhlasím s ní, až na
... Oheň svítil mu v očích
slzel jím
a psal.

Mi to přijde spíš jako konstatování než báseň.

Bylo to někdy jiné? Už ve středověku krvavý Jan (Jan Želivský) lacinými proroctvími a planými řeči strhával davy.

kvaj: Díky a vítej mezi námi. Budu rád, když si tu najdeš něco k přečtení, odezvu na svá díla a snad i nějaké přátele. Kdybys potřeboval něco vysvětlit, ohledně technických věcí, tak mi napiš.

Gora: To by haikařka nenapsala, nevím jestli to je kritika nebo kompliment.
Dík

Můra73: Parní léto od slova pařit?
:-)

Můj den tvoří fáze práce i v umorném vedru a fáze pivních meditací, skutečně meditací, jsem živ teď hlavně čmeláky na vykvetlém jetelišti, listím stromů, mraky, sem tam přiletí ptáček, někdy se mihne moták, někdy přijdou srny nebo srnci, někdy mám pocit, že přicházejí, když se vnitřně zklidním, dám většinou tak dvě desítky, jelikož několikrát za den, tak jsem k večeru někdy mírně přiopilý
Dík.

Čas od času vložíš něco mimořádného. Každé nese hlubokou myšlenku. V několika slovech. Super!

O takové sólo bych nestál, ani o toho panáka, ale jsou v životě situace, kdy se do toho musí jít, za každého počasí. Myslím že Ti rozumím a vnímám v tom poezii, i když smutnou.

:-)
Já v tom zase vidím Cimrmana. Prostě užít slovo lijavec, co mi může jako první naskočit? Ještě když si vezmu, jak ta voda odnáší kamínky z cesty, vidím jak herci odnáší z jeviště kulisy.

Vůbec to není špatný, přirovnání smutku k líné mlze mi přijde výstižné a a originální, obecná rovina se plynule promění na rovinu osobní, stesk po milované osobě, to už tak originálně nepůsobí, ale je to zpracované tak, že to v textu působí nečekaně. Dost dobrý.