přidáno 12.07.2022
hodnoceno 13
čteno 340(14)
posláno 0
I.
kolik času uplynulo
než promluvila sladkou puklinou úst
nepředstavujte si nic výjimečného
zakryla si obličej rukama
a byla moje
stačilo
jste jiná než druhé

nedělám si blázny
cvakla zuby
potěšeně a přihlouple
ale v tom uchechtnutí jsem slyšel
nezaměnitelně pravdivý tón
jak když praskne větvička pod nohou

neměl jsem sílu dál očima lhát
kolik času uplynulo
a začal se dívat na druhou stranu

II.
takového bláznovství se dopustit
ničí
aby ničila mě i sebe
takové bláznovství
zamilovat se do tak úporné ženy

ale myslím
že jsme stejně šťastni
ačkoli je to nehygienické
pro obě naše srdce

jednou ráno prostě odešla
jako by tu nikdy nebyla
usnul jsem s jejím teplem v dlani

za oknem ze tmy do prachu
rodil se hezký zářijový den
z šedého hedvábí lehce utkaný
a skleněných korálků nerozhodnosti

III.
jinak se žít nedá
pevně zamítla mé odmítání manželství
a začala oklikou a ze široka
a začala o rozvodu
svém

ale já mohu
určitě mohu
tvrdil jsem vznětlivě a umíněně
soudím
že jí to vylekalo
protože pronesla
Karel přece není zrůda

byla trochu vyděšená tím
co řekla a myslím
že se slastně usmívala
na věšáku visel můj kabát
jako nevhodný příchozí
když jsem odcházel
proč taková úleva

IV.
přísahám
nevím
co se stalo v dračím hradu
v modré minulosti
jen z krásné a banální pohádky
je písek
vítr a poušť

přišel čas samoty
cvakám zuby
jako by nebylo nic snazšího
než na to přestat myslet
škoda
že existují tak utkvělé myšlenky

má to asi něco společného s fotografováním
za dveřmi čeká zabitý čas
a přijde až do postele

jestli je Bůh
tak jedině v televizi
říkám si marně
když už jsem dávno přenesl
svou duši do přístroje.

V.
všichni to věděli
že je ztřeštěná
to její neuvěřitelné sobectví
vzdát se takového dobráka

její tvář leží pod sklem na stole spící
ale máš pravdu
je pozdě
a přesto
otevři oči
závěrka okna vykouzlila nový den

všechno marné
vrátila se k svému človíčkovi
v magické síle indukce je Bůh
ne v času a prostoru
čas je jen jeho dalším atributem

ale je úterý a dole na ulici
jsem spatřil ženu se sladkou rtěnkou
a zacvakal jí zuby na pozdrav
přidáno 18.07.2022 - 23:56
casa.de.locos: Děkuji.
přidáno 18.07.2022 - 17:12
jo, tak tohle já můžu, super
přidáno 16.07.2022 - 19:22
dvakredencedekadence: Já děkuji moc tobě.
přidáno 16.07.2022 - 16:19
naprosto přenádherná záležitost. děkuju za ni.
přidáno 16.07.2022 - 08:09
kmotrov: To mě nenapadlo - katalyzátor básně, ale je to pravda. Jen jsem cítil, že to tam musí být.
přidáno 15.07.2022 - 19:02
Jaké by to bylo kdyby...

Moc pěkné čtení. Banální detail cvakání zubů je něco jako katalyzátor básně.
přidáno 15.07.2022 - 09:30
Můra73: Děkuji. Ani nevím, co mě napadlo, něco takového napsat.
přidáno 15.07.2022 - 06:23
Četla jsem nepřihlášená, výborné je to, krásně to plyne. Radost číst.
přidáno 13.07.2022 - 11:48
Psavec: Lenča: Gora: Dandy: Všem pěkně děkuji za vlídná slova.
přidáno 12.07.2022 - 19:42
Paráda.
přidáno 12.07.2022 - 11:52
Moc pěkné.
přidáno 12.07.2022 - 10:05
Originální a do hloubky jdoucí báseň... moc se mi líbí, kvaji!
přidáno 12.07.2022 - 09:22
Opět smršť a změť různých, hlubokých pocitů. Skvělé

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
cvakání zubů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nedoslýchavý hlemýžď na mýtině
Předchozí dílo autora : A když hvězdy vrhaly střely…

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming