Pěkně jsi to sepsal.
Mám výhradu jen k jednomu logickému vyvození. „Jako příklad lze uvést tvrzení že vesmír,svět a život stvořil bůh,přitom církev nemůže exaktně existenci boha dokázat. Neboli něco,co prokazatelně neexistuje,stvořilo něco,co prokazatelně existuje.“ Pokud existenci něčeho nelze dokázat, neznamená to, že to „prokazatelně neexistuje“. Nemůžu prokázat existenci -> nevím, zda existuje. Prokazatelně něco neexistuje, pokud prokážu neexistenci, což ovšem také nejde. (Možná by šlo říct, že Bůh existuje (jen) neprokazatelně, což významově není totéž jako že prokazatelně neexistuje. )
Přidám „věčný“ paradox. Je-li Bůh všemocný a vševědoucí, tak musí vědět o každém kroku svých dítek od Adama až do současnosti (i budoucnosti). Tj. všechny hříchy i dobré činy byly Bohem předem „naprogramovány“. Jestliže nyní trestá či poskytuje spasení, tak je to za něco, co sám „předdefinoval“ a čem už věděl 2000 let, že nutně nastane. Není docela schizofrenní? Vyrobit figurky, naprogramovat jim činnost a pak je trestat, že tu činnost dělají? A pokud neví, zda člověk zhřeší (nezná budoucnost), tak není vševědoucí.
Vyzdvihnu z úvahy dvě myšlenky:
1. kšeft s Bohem: „Pokud by Bůh člověku neměl co nabídnout, neštěkl by po něm-Bohu- ani pes.“
2. o skepticizmu: „Pochybovat neznamená odmítat, znamená být ve stavu ochoty se učit od všeho a všech.“

Kakuzu: spíš je otázka, kam svou otázkou míříš. :-)
V konkrétním případě této "ankety" není vůbec důležité, pokud si nepředstaví všichni přesně totéž. A pokud se ptáš na můj osobní názor, tak já v anketě odpovídám "Ne" - tedy si to nepředstavuji nijak :-)) .

Nebo taky cikán - eee pardon Rom.

puero: Samozřemě.

Zorik: Prdlajs filozofie! Je to přesně to samé, jako při rozebírání básní, jak píšeš, nebo (co používám já) tvrzení, že můžeme na základě činů charakterizovat historické postavy. Jako bychom znali motivy, které je k tomu vedly!

Zorik: taron: Tak já si přihřeju polívčičku z jiné diskuze, kde tvrdím, že pravda v této oblasti je vždy subjektivní. Proč by neměla/nemohla být subjektivní i definice lásky, sobectví, nenávisti…? A zcela jistě bude subjektivní hodnocení (= pravda), jestli to něco onen člověk dělá z lásky nebo sobectví… Jak to může hodnotit „pravdivě“ někdo cizí, když ani člověk sám neví, co bylo jeho pohnutkou (ad Zorik)?

Tak tohle je báseň, kterou chápu i já! Vlastně je to mikropovídka ve verších.
Máš mou hlubokou poklonu.

taron: vychutnat si poezii mi není dáno, tak alespoň prudím...

Líbí se mi ta změna pohlaví v posledním verši. Má hlubší význam? :-)

taron: jo, jo. tak jsem si to představoval.... :-)

taron: proč věřím tvojí upřímnosti? Kdybys nebyla upřímná, zklamala bys Boha a nebyla vykoupena. :-))

taron: Uklidni se, taron. To, že jsem napsal, že ti věřím, znamená, že „jenom“ to, že ti věřím, že nejsi pokrytec, že to, co říkáš, myslíš vážně. Neznamená to, že s tebou souhlasím – a už vůbec ne, že se shodujeme v názorech na víru.
„Já vlastně ani nechci , aby mě někdo věřil...já chci ..já chci zůstat nepochopená“ – věřit a pochopit jsou dvě různé věci, ne?

taron: Dobře, ne pochlebování, ale vlastní shazování a ponižování ano.
„tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty“ - ty mě neposloucháš! Já se zlobím? Už několikrát psal, že jsem si zvykl na křesťanský folklór. Ta situace je oboustranná. Vnímáme jinak svět (máme jiný folklór) a díky tomu působí věřící povýšeně na neznabohy a věřícím se zdá, že jimi neznabozi pohrdají a považují je za pokrytce. Chce to vzájemnou toleranci, protože ani my ani vy svůj folklór nezměníme. :-)
Napsal jsem ti, jak na nás některé vaše formulace působí – ne, že bych se zlobil, ale jako upozornění a vysvětlení reakcí neznabohů.
Já o tvé upřímnosti nepochybuju, taron. To je jen ten folklór. Takže není pravda, že ti nedávám šanci – vlastně nedávám, protože nemáš co „dokazovat“! Věřím ti.

Sakra:
"není důležitý cíl ale cesta k němu,a nakonec sama cesta se stává cílem" (GULI)
"smysl života je hledání smyslu života" (Cvokhaus)
Neměli by se PSANCI přejmenovat na FILOZOFANCE?

Dobrá, Guli, ale něco mi z tvé úvahy není úplně jasné. Láska je principielně cit (milenecká, rodičovská)? Soubor pravidel (křesťanská)? Reflex (rozmnožování rodu)? Obchod (něco za něco)? Sociální potřeba (hlazení - jako probírání srsti u opic)? Nebo něco úplně jiného? Nebo mix všeho? Nebo stav, kdy jednotlivé složky jsou v čase nahrazovány dalšími?
Kam padne platonická láska, kdy někdo celé roky miluje jednostranně?
Láska k sobě. Hmmm. Zcela jistě je snaha uspokojení sama sebe velice podstatnou složkou člověka. Nejen hlad fyzický, ale i „hlad“ kulturní, společenský, po vyniknutí, po moci… tím můžeš zdůvodnit prakticky vše. Existují teorie, které uspokojováním vlastních potřeb vysvětlují veškerou evoluci i celé dějiny člověka. Možná bychom si to měli přiznat. (co, taron?)

taron: „co se nadnášejí nad vámi...vyvyšují ..ano my jsme vyvýšení ale ne nad ( ne nad)vámi ,ale vyvýšení Bohem ( BOHEM ) nad obyčejné starosti,..“ problém je, že nás zajímají jen a pouze ty „obyčejné starosti“. Pokud jste povýšení nad ně, jste i nad nás. A pokud se vžiješ do neznaboha: Bůh neexistuje -> tudíž vás nemohl ani vyvýšit, je ta nadřazenost vaší vlastní „volbou“. :-) S tím ale nic neuděláme.
„neznáš úplně mé dětství , jsem schopná a umím se ponižovat...a kolikrát to není ani tak těžké, jak to vypadá...ale já si tě vážím“ - no, ty taky neznáš moje dětství… Vážit si člověka není ani pro mě těžké a nepotřebuju k tomu Bibli (milovat, to je něco jiného! :-) ) Víš, nejsem Bůh a pro mě jsou důležité činy, ne slova. Nevidím žádný smysl v tom, že se budeš ponižovat nebo mi pochlebovat. Třeba to, že se se mnou bavíš a odpovídáš na stupidní otázky neznaboha, to je důkazem, že si mě jako člověka, byť nevěřícího vážíš. Tím naplňuješ Bibli, neboť tam není psáno, že se jeden má ponižovat před druhým.
Co mi Bůh řekne u soudu je diskutabilní. Já myslím, že nic, že žádný soud nebude.

taron: proč by mělo naše hádání mít vliv na stav dvou polovičních andílků?

taron: Dobrá, nech si svou velkou, absolutní pravdu a já zůstanu u těch malých, relativních.
Jenom mi řekni, ty jsi masochistka? Nebo to je prvek křesťanského folklóru, který mi zatím unikl? Myslím tím to, jak se shazuješ. :)

taron: Hmmm. Byla jsi rychlejší, než já.
Dobrá. Myslel jsem si to. :-)

taron: Když to stavíš takto: „mě ale ani tak nejde o spasení, jako o tu pravdu...“, tak mě nezbývá, než se zeptat, co je to „pravda“. Nemám tím samozřejmě na mysli matematiku (1+1=2) nebo fyziku, ale člověka. Z mého pohledu prakticky žádná objektivní „pravda“ neexistuje. Prakticky vždy se jedná o subjektivní pravdy (názory, hodnocení) toho kterého člověka. Potom je ovšem hledání pravdy dost pochybná záležitost. Jediná „absolutní pravda“ je pravda Boží - a Bůh odměňuje spasením ty, kteří ji žijí a kteří ji šíří. Pokud ti nejde o spasení (což ti ovšem nevěřím), tak čí pravdu budeš hledat?
Kolik jsi říkala, že Bůh spasí lidí? Kolik křesťanů žilo za cca 2000 let? Na kolik křesťanů připadá jeden spasený? Já bych zrovna netvrdil, že mě spasí, protože nekouřím, nepiju,…, ……. Neříkala jsi sama, že na činech až tak nezáleží? Že podstatná je víra = Boží pravda?
Mimochodem, podle tvé definice polovičního anděla se k nim taky můžu hlásit.