tak tohle je kouzelný kousek. má to v sobě úžasnou atmosféru. Je to přesně ten pocit, že můžeš nahlížet, ale celé to nevidíš a musíš dokreslovat ve své fantazii. takhle se má podle mého psát. Aby to nutilo si dobarvovat obrázek podle sebe, podle své nálady a povahy.

zajímavý námět. ty hovory v sobě má asi každý, ale šmrncnout to Johankou je kouzelný nápad.

Pokud je to dílko k ilustraci, bylo by vhodné ji přiložit. A pokud je třeba dohledávat nebo dovysvětlovat pojmy z dílka... je to už syntetická poezie - umělá. Nic o kráse slova a myšlenky.

je asi zbytečné se rozplývat nad textem, jen bych se dnes večer opakoval, ale jsem skutečně rád, že tu někdo píše to, co je podle mne poezie - protože je z toho hezký pocit - a to je taky jediné kritérium, která uznávám. Poezie je o všem, ale musí oslovit, musí nějak zapůsobit. To se tobě daří. Komenty tomu sice neodpovídají,
ale ono je těžké hodnotit, pokud nejme otevřeni vnímání druhých.

zrovna když jsem si jistý, že bych tu stovku dal, tak už tu není bodování. A spoléhat na jedinečnost komentů, aby se ukázalo, jak je tahle báseňka dobrá - asi není zrovna šťastné.
Nicméně alespoň je vidět slabina hodnocení. Dříve ta stovka přitahovala, aby se člověk podíval na kvalitu. Teď už je to jen o náhodě, kdo se zabloudí a pak o odvaze se vyjádřit. A pokud nejsi v klubu činných - není z toho cesta ven.

asi pro tohle jsi v oblíbených.... je to kouzlo, co dokážeš dostat do řádků.

ty počty mi moc nesedí, stejně jako dílko. Je to jen zas výkřik do světa, po chvilce je klid.

jedna vlaštovka jaro nedělá, vrabec teprv ne.

s potěšením jsem si přečetl a musím říci, že mě donutila přemýšlet. Ten komentář od ivkaji mi ukázal, jak se dá brát dílko jiných, dosazovat si tam myšlenky, zamýšlet se nad sdělením autora.
To je jedna z mnoha cest při čtení poezie, neboť toto rozhodně poezie je.
No a pak je další přísup. Četl jsem ji několikrát, abych se ubezpečil a pokaždé to byl ten stejný výsledek. Pocit smutna, takové jakoby beznaěje, ale v kouzelných barvách, s nábojem něčeho, co se špatně definuje. Mohu-li použít příměr, tak je to jako když padá suchý list , houpe se ze strany na stranu (to to rýmování) a člověk se věnuje té kráse letu. To že spadne se ví, ale nikdo si nepřipouští, že by to byl smutný zážitek. Naopak tě to naplní krásnem, stejně jako řádky v tomto dílku.

a víš, že jsem si početl. -Zrozena z letních bouřek - je velmi kouzelný obrat. Stejně jako ten fakt, užívat si otcovství už skoro hotových lidiček. jsou kouzelným zrcadlem. A konečně jsem si tady početl něco, co mi doneslo úsměv do tváře.

zajímavé dílko, pro mne zamyšlení nad samotným textem. Zatímco první sloka je pro mne ryze přírodní, ta druhá je jako ze syntetiky.
při zamyšlení nad řádky mi prostě připadá, že pět řádků je ze dne a pak to skočí do noci, aby to skouzlo do bezčasí. Zajímavý, jak se myšlenky střídají... Pro mne je to opravdu zajímavá ukázka míchání myšlenek. Vesmír mám prostě spojený s nocí.

Někdy je pravda jen otázka pohledu a přesvědčení, že náš názor je ten správný. Tolik ke komentářům. Jen mně tady ještě chybí poukázání na překlep -i když- a -Chladný- , to abych si mohl nerušeně vychutnat tohle dílko.
A můj názor na dílko? -spontální reakce na nějaký prožitek autora, kdy už se nechce třískat pěstí do stolu, slzy už taky v těchto letech není zrovna zvykem pouštět z oka a vypsání z toho ... je to pravé, co autorovi pomůže. A nad některými komentáři.... se jen pousměje, s pomyšlením, co ty víš...... . A při tomto psaní se tak nějak nesnaží člověk literárně vyniknout a už vůbec ne překvapit dokonalostí díla. Je to jen nabídnuté spolusdílení pocitů.
Tolik můj názor a doufám, že jsem autora nějak nepoškodil.

upřímně řečeno, už jsem skoro psal koment, ale pak jsem byl zaskočen tím, že bych mohl ovlivnit názory na toto dílko. Takže koment posílám ve vzkazu, a později se sem vrátím.

kouzelné dílko prostě napsané. Zcela nechává na čtenáři, jak si rozvine myšlenky. Pro mě krásné houpavé s jiskřičkami štěstí.

Stačí pád letadla.... a už to klouže do jiného významu.

tak řečeno upřímně ...... zašel jsem se ještě mrknout na tvé psaní.
koment mi moc nepomohl, jen jsem si řekl....aha - ono to má i úpravu.Toho jsem si nevšiml, protože celou dobu přemýšlím, jak popsat tu atmosfétu, kterou pro mne dílko má.
Asi, že kouzelně popisuje ty myšlenky, co se honí v hlavě s naléhavostí, která z toho je cítit. Otázky srdce nejsou nikdy malicherné a nikdo je nikdy nevidí našima očima.
Přečtení tohoto nutí se podívat i dál. Mám-li to objektivně hodnotit.
Blahopřeji k napsání.

No a je to tady. Volali jste po tom, takže vím, že polly moc nepotěším, ale chcete pravdu, tak ji dám.
Přitáhl mi název, čtu a musím uznat, že neotřelý obraty to má. A to je taky vše. Pro mne je to pokus o dílko, cítím z toho chlad a syntetiku. prostě uměle vytvořenej pocit. Po přečtení komentíků si to čtu ještě jednou, ale výsledek je stejnej. Prostě styl, který mě neoslovil.
Umím si představot, Že tohle někdo čte na čtení a já pořád čekám, kdy to něco řekne.....abych po zmlknutí hlasu pochopil, že už to bylo.
Což je smutná představa.
Takže alespoň můj komentář vzbudí zájem o možnost mazání komentářů.

Nevím sice kdo byl Ibelin, a možná bez toho i dožiju, ale vím naprosto přesně , že celé dílko je položeno dokonale v atmosféře sezení na břehu..... něco o tom vím. Protože ta atmosféra plynoucí vody, co odnáší myšlenky..... je nezapomenutelná. (Kolikrát mi i ty pruty překáží ve výhledu.)

málokdy tak váhám s vyjádřením. Ale to že tě mám v oblíbených to rozhodlo .
Upřímně - to odhalení na kost sice ukazuje tu hloubku odhalení, ale tady pro mne působí tvrdě!

Na poezii, vůbec tvorbě mladých je kouzelné to, jak barvitě umí prožívat a diskutovat svoje dílka.
Vůbec to nemyslím nějak posměšně, to ani náhodou - já vám prostě děcka závidím tu možnost mrhat si svým časem podle svého. A po přečtení komentářů ještě dodávám - užijte si věku, kdy je ještě možné vnímat detaily lehce. Ono později to už stojí hodně sil.