Hostinec Z papíru

Mám protekční stůl
v hostinci Z papíru;
tam namísto piva
nosí servírky
sukýnky pod míru,
lokálem nezní řev,
jen tóny klavíru,
na který hraju já
- potměšilý muzikant.

Jsem plnej vášní
a zrzavejch vod,
pan číšník kreslí z čárek
písně hezčí nežli já z not.

Přijde ti zvláštní
znát dobře ten kout,
kam chodí jen básníci
popít a zapomenout.

Sklepeš mé vášně
jako rtuť teploměru,
tak se zas skrývám trochu zvláštně (znáš mě)
do svého podprůměru.
Víno se nestydí,
rudnou jen tvoje líce
a já mu závidím
ty tvoje pohledy do sklenice.

Je to jen moje vina,
že když mě potrefí Amor střelou,
tak ráno zbude je kocovina
a večer mě na kafe do hrnku rozemelou.