ŽblaBuňka: Naděje prý umírá poslední! Tou dobou již zpravidla čicháme k fialkám odspodu nebo tiše rozjímáme v urně kdesi v kolumbáriu a je nám tedy celkem fuk, k čemu došlo! :-P

Daisy Moore: Asociace jsou podivné potvůrky! Já teď zase dost čtu a člověk si ze všeho něco vezme a přemýšlí o tom. A já když čtu, ponořím se do toho a sám to prožívám...:-)
Omluva za chybu, kdy jsem jednou napsal relaksace
a netrklo mne to, byť o kousek dále už to mám správně. Člověk sleduje myšlenku a zapomíná na formu...A to jsem míval z češtiny zpravidla jedničku a skvělou učitelku! :-)))

Daisy Moore: Četl jsem teď Valkýry od Paula Coelha. Druhá mysl je taková ta myšlenka na pozadí.
Ty popisuješ takový stav relaksace, kdy se snažíš nechat vše odplynout, vyprázdnit mysl (dělám teď s youtube, je tam hluboká relaxace čaker) a najednou se na pozadí objevuje ta myšlenka, u tebe na odchod.
S tou prý se nemá bojovat, naopak s ní pracovat, rozvinout ji a ona pak sama zevšední, vyšumí a odejde...V knize jedna z hlavních postav pořád řeší seznam hostí na nějakou oslavu.

Druhá mysl...

Daisy Moore: O.K.! Taky si někdy trochu vymýšlím a život občas plyne jinak, než bych si přál. Tvůj příběh je velmi sugestivní, byť z těch tvých reakcí na komentíky si domýšlím jiný...Možná to tak i je, možná je něco jinak. Kdo ví?
Tak ať se daří už jen dobře! Děti jsou velká inspirace a učí nás pravdě o životě...
P.S. Taky moc nemusím alkohol a to jsme na montáži slavívali dost často. Teď jsem občas vypil tak tři pivka (10) ve sportbaru, když jsem tam šel na fotbal.
A teď v týdnu jsme trochu slavili, rok vnučky a dvoje jmeniny. Připil jsem šampaňským, my chlapi jsme měli pár vodek a cucal jsem bílé vínko.
Ale jinak jsem čajovej! :-)

Daisy Moore: Bude happy end? Nu, když jsem četl tvou odpověď človíčkovi, zadoufal jsem, že část toho je autorská licence a ty jako matka se neutápíš ve vině ani ve víně..
()

Smutné je, jak v téhle době
lehce zbloudíš sama v sobě.
Na dně sklenky pravda není,
nenajdeš v ní zapomnění...

Když se do ní podíváme,
špatný pocit z toho máme.
Noční můry přijdou k nám,
tam uvnitř je každý sám...

Sugestivně smutný příběh, jaký se v mnoha variacích opakuje i u těch druhých. Sami přicházíme na tento svět, jen my sami vpravdě žijeme každý jen sám za sebe tenhle život, to divadelní představení, jehož jsme sami autoři, režiséři, kulisáci i hlavní osoby!
I když se občas zdá, že jsme jen hříčkou v rukou někoho jiného, svůj scénář si píšeme každý sám a třebaže nám do toho občas mluví i ti druzí, my jsme ti, kteří tomu dají konečnou podobu a svůj život si musí každý odžít sám ve svém mikrosvětě, který je ovšem multidimenzionální a často se protíná s mikrosvěty jiných v dimenzích lásky, lhostejnosti či nenávisti...
(. .)

Jsem na tom jak každý druhý,
nikdy nedám na pomluvy!
Pokud jde o tyhle věci,
líp je přesvědčit se přeci...
()

Psavec: Díky, Milane! :-)

slavek: Není zač, slávku! Držím se hesla: "Honem se všemu zasmějme, abychom nad tím nemuseli plakat!"
Aštávakra pravil: "Jaký sklon, takový směr osudu!"
Naše podvědomí vychází vstříc našim myšlenkám a stane se to, o čem přemýšlíme.
Pokud tedy zde mám strávit poslední chvíle, nebudu si je kazit chmurami, ale užiji si je a odejdu s úsměvem...
Ale já jsem optimista a věřím, že lidé odcházejí spíše nikoli z důvodu nemoci, ale protože je přemůže jejich vlastní strach...:-)

človiček: Situace je vážná, nikoli však zoufalá! A "jenom ten, kdo věří, jenom kdo si zpívá", vyjde ráno z dveří, když se rozednívá...

Pokud ony sny ti vadí,
zabij je, jak Wolker radí!
Nestloukej si sama kříž,
jen tak sny své naplníš! :-)

V době dnešní těžko žíti,
sama v sobě zabloudíš,
ztěžuješ si lehkost bytí,
sama sobě stloukáš kříž...

Hledáš problém tam, kde není,
pod tíhou tou klesáš níž,
za raního kuropění
ruku dej mi, povstaň již...

Dívka v modrém: Modrý kvítku! Vše nej k těm desperádským narozeninám. A ještě se nenarodil nikdo, kdo by mi mohl zakázat si zpívat! Ani ten virus mi k tomu nevezme chuť! Zpívat je zdravé a posiluje to imunitu a navíc mám kousek do Přírody. ()()

Zabij své sny, jak Jiří Wolker radil,
pak něco z nich se možná vyplní,
prozatím člověk jen sám sebe zradil,
s matkou Přírodou žíti neumí.

Jsem ještě starší poustevník než kmotrov, ale ani mé srdce ještě nestihlo zcela okorat a zrovna včera jsem poslal do soutěže krátký láskyplný písňový textík (jen tři sloky). Měl být dosud nepublikovaný, takže sem ho zatím nedávám...Ostatně, nemohl jsem se sem ani dostat, kvůli hecknutému web hostingu, jen večer po restartu, přes den nedostupné, z mé sítě i přes O2, kde mám pár dat...Dnes to kupodivu jde!
Když čtu i ohlasy, nikdo asi nepochybuje, že máš něžnou duši a já navíc vím, že jsi pořád holka k světu.
Pobavil mne človíček coby odborník na líbání...
Pokud jde o laserování, asi bych ho nahradil třeba prohříváním, aby to umocnilo ten pocit pohody.
(Taky jsem kdysi upustil po kritice od laserů tvých očí a nahradil je něčím méně modernistickým...)
Jinak skvělá pocitovka s citlivě vybranou ilustrací.
Přeji spoustu slunečné pohodu! :-)

Psavec: Díky! Už jsem ji dal i na pp...

Dandy: Díky! :-)

Za tebou přišel zas,
po těle běhá mráz,
šeptá, že tys ta pravá
a s tebou zas to mává!

Prší krásně...