Tak do 3/4 se mi moc líbí

taková jednoduchá, milá, k zamyšlení

všeho s mírou, no s jídlem roste chuť, člověk chce pořád víc a víc a pak už hranici nenachází a lítá v tom, závislost neni jen o drogách, drogou může být cokoli

rozjímání při západu slunce, ó, líbí

bludičko, bloudíš ve svých představách, jsou nádherné

chudák máma, skvělá skladba, slzy v očích

život matky s příchutí sladkou, hořkou, kyselou i slanou, no záleží na nás jakou příchuť pocítíme my sami, hezky jsi to popsala, ale nemusí to být tak hořké, právě záleží na tom kdy jsme dostatečně dospělé, pak je život matky sladký a vlastně i dětí, ale někdo je nedospělý ještě ve čtyřiceti, chudáci děti pak

Doufám že budeš pokračovat. Leden už máme, zítra začíná únor....to by bylo fajn

taky nejsem blíženec, taky vím co jsem jen proto že jsem od maminky dostala znamení na řetízku, moc mě zvěrokruh nebere, ale tohle to je mi moc blízké. Jen se tě zeptám znáš někoho s kým by sis takhle otevřeně mohl povídat, někdy mám strach že to nikdo nechápe, nebo znám špatné lidi, nebo se stydím, ale tvé myšlenky jsou úžasné

Kakuzu: já vím, došlo k tomu že já tu básničku měla akorát otevřenou takže tvůj koment jsem viděla až pak, napadlo mě že bys to tak mohl chápat, jako že reaguju na tebe, to ne

to není jen tou slovenštinou, to je prostě krásná báseň, vyvolala ve mně moc hezkou vzpomínku, díky za ní

kord ten závěr je úsměvný, milá, navíc já tohle tání, vlhko a bahno moc nemusim, ale to tvoje je opravdu milé

moc se mi líbí, celá bolí

taky jsem na to myslela, že to vypadalo jako připravené, máš zábavné povídky(-:

ŽblaBuňka: Devils_PIMP: taron: Dík za zastávku

čisté svědomí, základ duševního zdraví, to mě teď napadlo, trochu se tomu usmívám, ale, citlivého člověka špatné svědomí nenávratně poznamenává až se z toho může roznemoct, baví mě tvoje monology, útržky jakoby vytržené z kontextu, ale s hlavou a patou

1kor13: mám ráda ty chvíle sama se sebou, nějak si s tou leností vystačíme a psi mi většinou sekundují, polehávají na křeslech a těší se až vyskočím a půjdu něco dělat, díky

klasický chaos, ale těch pár vět co chápu, ty stojí za zapsání do deníčku, neboj nic si z toho neděláme, a ty?

je to celkově silná káva, vnímám citovou krizi, hledání způsobu jak přežít bez citu v dnešním světě, anebo nepřežít, drsné, emotivní, výmluvné a současné, smutné, ale hledající smysl a bojující je to dílko, nic mě navíc nerušilo při jeho čtení, zastavila jsem se u něj nečekaně dlouho, držím palce, jo ještě ač smutné, je tam pozitivní náboj, cítím ho

nový styl? a pěkné, druhá a poslední sloka jsou nejpovedenější, tohle je pro mě mnohem víc čitelnější, ale ta tvá zvláštní melancholie je tam cítit, vlastně se mi to líbí, ten věčný čas, dělá si co chce, někdy pomáhá, nikdy nejde vrátit