Útržky vět

Nůžkama odstřihnu, co se mi hnusí.
Zhnisal ten šrám, jak mě pořezal svět.
Rezavé doteky, pro které jdu si,
vyměním za trpké útržky vět.


Nemusíš milovat, můžeš i dusit,
možná se naučíš na něčem lpět...
Pečlivě zvaž všechny mínusy, plusy,
než stačíš z života vystřízlivět.


Necudný úsměv, lež pod klamnou tváří,
rošády těl, jizvy po dotecích...
Po dnešku zůstanou navždy jen v snáři
šťastné dny s tebou v bělobě cích...



Spal se a řekni mi, jak tě to bolí...