souhlasím s Eruzel

opravdu se umíš dostat až do krajnosti :)
moc pěkné obraty...

minimaličtěji už to snad nejde... :)

četla jsem ji už odpoledne, co ve mě vyvolala, nebo, co jsem si zapamatovala? No, jen ten otevřený kruh ( vlastně otevřený studený kruh) a můžu klidně říct, že mě to oslovilo...
i když tak nevypadá, báseň má co do sebe...

čoveče, máš to dobré...

taky mi bylo 14 a taky jsem se s tím prala :)) Bude líp, neboj, teda možná :)

hm, rebelka...
to mám ráda :)

vanovaso: Orionka: misháá: Děkuji, holky :)

hm, opravdu taková smutně osamocená :)

hodně smutné...

Vladan: Sucháč: Děkuji, děkuji, jsem tak namyšlená, že ani neodpovídám na poslední komentáře...musím to napravit, teď hned :)

tak, tak, jak napsala Yana...

jsem pro tebe symbol? Hm....a rozčiluješ se? Hm...

i přes tvé rozčilování díky :)

pěkné...

V tvé básni: V tom okamžiku, se Kmotrov přiznal, že miluje básně kvůli tomu, že se na něj přenáší...

SSS tadyk píše, že ho nasytila...
Nasytit, přenášet, pochopit, procítit, ale i darovat = to je důvod, proč čteme všichni...

ano, báseň je o manželském porozumění, i neporozumění a konci...je vlastně proč se konce bát ? Když si nerozmíte? Nebo nebát se? Vždyť si umíte i tak rozmět...

za každým koncem je nový začátek, jen my se bojíme toho, jaké to vlastně bude...

Yana: Já trest za krásné milování nikde nevidím, ani na kříži... :)

mám husinu, tak krásně vzpomínat při pečení rohlíčků...

fuj, kolikrát já nostalgii nemám ráda, neumím se z ní vymotat...ale ty ano. Už dávno nejsi malá, už to všechno chápeš...

:))

Nevím, co k ní napsat, už snad bylo napsáno mnoho...všechno a přece ne všechno, znám tě, znám...a vím, kdo jsi, ať se chceš před ostatními schovávat, nebo ne...
jsi jako moje sestra...

báseň je úchvatná, chybí mi tvé básně, jsi tu málo...

proč se bojíš andělů? Několikrát jsi tu psala, že ne andělé, ale ty sama..., ale jak víš, jestli ti andělé nepomáhají v pohnutkách? Víš, v bibli je, že tu vše vnímáme jen částečně a cele, úplně budeme chápat a vnímat až potom...

sama ti nemohu odpovědět, jak moc je člověk jen a jen odpovědný za sebe...je hodně, ale jestli 100% ? 100% strůjcem svého štěstí, to nevím....v tom mám fakt pochybnosti, možná nám pomáhá pár andílků strážníčků :))

fíha, ta je krásná...
nevím, co vypíchnout dřív a víc...od kotníků přirůstáme, nevědomi si hledání, opakujeme svá míjení.
vráceni začátku, krve,
jejíž barvu a poselství poneseme v otiscích bot
dokud nesmaže ji prach z cest, které nás volají.


prostě paráda, tvé básně stojí vždy za to číst :)

Sartr ..filozof? Píšeš pro filozofa, ženu , nebo muže? Hm...zajímavé vyznání :)) jestli to chápu teda dobře :)

Nevím proč, ale nejvíce se mi stejně líbila ta první sloka.
Jinak moc krásné.