Chumelenice

taron: přečetla jsem si tvůj komentář a svoji báseň, mám husí kůži, víš z obojího, člověk se mění a názory mění též, třeba máš pravdu, třeba já ji nacházím díky svým básním, verše-oni mě ochraňují, křídla rozpadlá nasazují- jsou spontání, ano třeba je to tak...

Nevím, co k ní napsat, už snad bylo napsáno mnoho...všechno a přece ne všechno, znám tě, znám...a vím, kdo jsi, ať se chceš před ostatními schovávat, nebo ne...
jsi jako moje sestra...

báseň je úchvatná, chybí mi tvé básně, jsi tu málo...

proč se bojíš andělů? Několikrát jsi tu psala, že ne andělé, ale ty sama..., ale jak víš, jestli ti andělé nepomáhají v pohnutkách? Víš, v bibli je, že tu vše vnímáme jen částečně a cele, úplně budeme chápat a vnímat až potom...

sama ti nemohu odpovědět, jak moc je člověk jen a jen odpovědný za sebe...je hodně, ale jestli 100% ? 100% strůjcem svého štěstí, to nevím....v tom mám fakt pochybnosti, možná nám pomáhá pár andílků strážníčků :))

Umouněnka: protože pro mě jsi ta co tomu rozumí, ptám se: delší dobu píšu takto, myslím že je to volný verš, ale často mám pocit že tam musím nějaký verš dát, prostě mi to tak přijde pod ruku, je to nevhodné, jsou tam tak nepravidelně rozházeny, ale mně přijde pak ta básnička taková čtivější, tahle je pro mě rozházená celá, ale přišel mi dobrý ten nápad, díky

Sucháč: to máš pravdu je taková "rozsypaná" jako chumelenice

Náznaky rýmů tam jsou, ale vcelku to vnímám jako volný verš a tak se mi to líbí. Ačkoliv andělé jsou postrach všech básní, tady jsou docela vměstnaní šikovně, neb člověk se spíš soustředí aby těma vločkama prošel s tebou do zdárného konce.

Yana: je dobrá, líbí se mi, jen mě občas zaráží ta rozsypanost...tu verš volný tu ne...občas i rytmika, což se Tobě moc nestává...
Jenže když dočtu až do konce, pohled je jiný...ano, chtěla ses vypsat a v tu chvíli jsou všechny výtky zbytečné, neboť obsah, navíc originálně zpracovaný je všechny hravě pohřbí...

ano to napětí a hledání sama sebe mezi bílým(čisté a jasné) a mezi černým(špinavé a lživé) a to že možná mě spousta lidí vidí úplně jinou než jaká doopravdy jsem(možná jim ani nedám šanci) a také o tom že je mi to jedno a ani to nechci, protože pro mě představují to temno a mě je dobře ve světle ať už ho zapřinilo cokoli, jistě ne andělé, jen a jen já, já opět děkuji za střípky "tvého" učení

Pozoruju, že mám co se týče komentářů, několik úchylek. Třeba do nich často vkládám písničky, nebo se obracím ke starým Taoistům.
Tentokrát se obrátím ke starým Taoistům. Protože tvrdili, že Nebe a Země jsou jako dmýchací měch. Zkrátka to napětí, ten pohyb protikladů vytváří život a je-li dáno světlo, je dána i tma. Neustále bude něco osvětlováno a něco zatemňováno. To napětí mezi světlem a tmou nalézám i v básni.

Píšeš hodně, ale moc se neopakuješ a dokážeš nalézat další a další témata, nebo je dokážeš originálně (v psaneckém prostoru) uchopit. To samo o sobě není málo.

PrimaDen: dík za zastaveníčko

zvlášt musím vypíchnout poslední sloku...ta mě pohladila nejvíc:))

ŽblaBuňka: jasně, nějakou mě vidíš ty, jinak se třeba vidím já a úplně jiná třeba ve skutečnosti jsem, tady jsem ale rozpolcená a tak trochu taková jaká bych chtěla být, ale samozřejmě že mi k tomu nepomáhají andělé, to by se fakt nadřeli, je to tak spíš vůbec o hledání sama sebe

- jsem celá bílá nevidíš mě? -
báseň krásná,
ale v mých představách jsi zcela jiná, živočišná