No, milý Johne, promiň, budu tvrdej. Nejdřív jsem to nechtěl komentovat, ale vlastně by to bylo pokrytectví a nijak bych ti tím neposloužil. Je to slátanina. A jestli ti někdo řekne, že ne, nevěř mu. Tím ti v žádném případě nechci brát radost z psaní. Spíš jen doporučit: čti, čti a zase čti - a kriticky o svojí tvorbě přemýšlej. Spousta lidí zde prokázala, že i v patnácti (a leckdy ještě dřív) je možné tvořit velmi dobrá a vyzrálá díla. Takže není nic ztraceno :-)

krásný slova :-)

Já mám nejradši tu původní Dylanovu, přijde mi taková nejsilnější, nejopravdičtější. A hned potom tu Kalandrovu, protože v ní je taky ta opravdickost, síla, které člověk věří. Pozdější předělávky mi přijdou už trochu jako pózy (můj názor)
Vždycky se mi s ní ještě vybaví Youngova Helpless, hudebně absolutně stejná, neméně krásná :-)
http://www.dailymotion.com/video/xlkof_neil-young-helpless-w-the
-band_music#.UQthR0e1aPw

Víš, s tím umíráním těch, kteří si to nezaslouží to může být i jinak. Možná, že si už právě zasloužili netrápit se tady. Když jsme se loučili s bráškou ( v jedenácti letech ho zabilo auto ), taky jsme se ptali: "Proč zrovna on, malý dobrácký klouček, který nikdy nikomu neublížil?" A kněz tenkrát řekl: "Takhle to ale není. Bůh si k sobě bere nejdřív ty, kteří jsou mu nejbližší. Pro ně je to odměna. I když pro ty, kteří tu zůstali je to tvrdé a nechápou to." Možná na tom něco je. Našim to strašně pomohlo. Vlastně nám všem.

PrimaDen: Nevím, proč by to nemohly být verše pro děti. Na tom přece není nic zahanbujícího nebo méněcenného. Naopak. A navíc verše pro děti neumí psát jen tak někdo. Naši kluci mají doma z úplně miminkovských let různá leporela s říkankami a musím říct, že bych se kolikrát styděl, kdybych se pod takové paskvily měl podepsat. Pro mě jsou vrcholem inteligentní poezie (nejen) pro děti Svěrákovy texty. Je v nich vtip, nadhled, moudro, lidskost a laskavost. A to samé spatřuju a oceňuju u Žblabuňky.

Jo - připomíná mi to takový ty mámy zavřený v satelitních městečkách, co v pětadvaceti skončily s životem. Mimochodem - já jsem zas typickej zástupce manželů, co extra moc nepomáhaj, ale vidět jsou pořád a všude, což taky není úplně dobrý. Ale: děti jsou (zatím) to nejúžasnější, co jsem kdy zažil (a nebylo toho málo). Nedovedeš si představit, jaký to je sledovat svoji malinkatou miniaturu, jak si začíná formovat názory, jak se pomalinku začíná zajímat o to, o co ses vždycky zajímala ty a jak se ti začíná podobat.
Myslím, že nemá smysl se dětem až tak moc podřizovat. Naši kluci třeba už v roce a půl byli na vodě a v pár měsících už jezdili ve vozíku za kolem. Atd. atd. A nemyslím, že bychom nějak kašlali na jejich potřeby. Všeho rozumně. Jenom jim už dneska prostě přijde normální třeba to, že máma skáče se psem přes překážky, táta chodí po provaze a pořád k nám jezdí nějaký auta s loďma na střeše. Protože takovej je náš život a není důvod na něm cokoli měnit. Myslím, že kluci žádnou újmu neutrpěli, maximálně budou mít jednou na nás lepší vzpomínky a větší rozhled v tom, co se sebou :-)

inkoust: Zajímavej nápad. Ale budu tam asi muset nalít slivovici. Mám podezření, že po tom podzimním průšvihu s pančovaným alkoholem, nám doma nic jiného nezůstalo...

inkoust: jejda, děkuju, mimochodem - medovinu bych teď zrovna docela ocenil :-)

Leslie: tak to jsem moc rád :-)

Leslie: děkuju :-) no - ono se toho v ní dá asi vidět víc... je to o fantazii, o tom neprospat to tady, vidět toho co nejvíc, ale ne jenom očima :-)

No, jízda to vlastně asi byla, bo mi spadla čelist... takovejch rýmů pohromadě jsem ještě neviděl. Ale, nezlob se, jinak mi to bohužel nic nedalo...

"je mi tak tiše" - to je fakt hezký :-)

krásná, čistá, smířená... moc se mi líbí :-)

Yana: Děkuju :-) / ten komentář jsem měl asi napsat do anotace... /

Yasmin: taron: slnečnica: little.dream: kmotrov: Devils_PIMP: Moc vám všem děkuju za zastavení. Ono to vlastně tak úplně nejsou jen moje pocity při ranních cestách domů, ale částečně i reakce na to, co mi tuhle pověděl jeden kamarád - tvrdil, že nemá vůbec žádnou představivost. Nedokáže si představit absolutně nic. Když zavře oči, vidí tmu a hotovo. To mi přijde hrozně smutný. Neměli bychom přicházet o svoje představy a o fantazii, ne?

Překrásná! Dík za ni, zvlášť v dnešním šedivém ránu a po noci strávené převalováním se na gauči :-)

Mám tvoje dílka rád. Líbí se mi o čem píšeš i jak o tom píšeš a uvažuješ. Kolikrát tady narazím na zajímavej nápad zamotanej do různých rádobypoetických blábolů, který ale nemaj ani hlavu ani patu. U tebe mi nikdy nevadí jediné slovo, nic mi z toho netrčí, všechno má přesně své místo, krásně to plyne a hezky zní. Máš pro to cit. ...a tahle básnička je prostě krásná :-)

inkoust: díky za zastavení - mimochodem - nečekej nic světoborného :-) Musím se přiznat, že nad těmi "hejny hvězd" jsem taky uvažoval. Nakonec tam nejsou hlavně z toho důvodu, že to nejde pořádně přes pusu - ta dvě H krátce za sebou mi zní poměrně dost krkolomně. A přece jenom jsem už od začátku chtěl spíš písňovej text, takže přednost dostala plynulost a dlouhá samohláska :-)

Ta je opravdu dost dobrá! (snad jenom ...taky mi z toho malinko trčí to "létala, hledala, omotala") Ale líbí se mi moc :-)

No, další z řady kolotočů... jo - ta mdloba se ti dost povedla, naopak "skvost" mi přijde násilnej až hanba. Ale nemůžu říct, že by to bylo špatný - spíš nepřekvapilo, ale ani neurazilo :-)