Nedá si říct

Sníš a víš,
že na to nemáš.
S níž vzcházíš,
žena, co hledáš.

Dokonalá kráska,
dokonala láska
bezmoc a žal
přes noc začal
pouhou touhou
po něčem,
po lecčem
co chcem zažít.
To jen začít
lehce nechce.
Chlapy lapí
pan klam.

Sníš a víš,
že na to nemáš.
S níž vzcházíš,
žena, co hledáš.

Každou chvíli
srdce kvílí
žalem zkalen
se ocitáš,
neprocitáš
v realitu-
- imunitu.

Kupuješ Milky,
buduješ chvilky
lesklé, v hlavě teskné.
Sugesce všude chce
být tak vážně,
byť vlak vázne
v tunelu černém,
údělu perném.

Sníš a víš,
že na to nemáš.
S níž vzcházíš,
žena, co hledáš.

A ten švihák lázeňský
nešvihne hák do ženský,
radši si dá plzeňský,
žije život bohémský.

Oblepen značkou,
popleten mačkou.
Stává se hračkou,
bezcennou kačkou.

Sníš a víš,
že na to nemáš.
S níž vzcházíš,
žena, co hledáš.

Tak u piva s týpky
tam usíná s vtípky
o ženě, co žene
trpce vpřed, srdce vřed.
Však nemá nic víc,
tak nedá si říct.
Dál sní, básní
věčně slečně.
Než mu paní
zkazí spaní.