Tvrdý-nouzák: taron: SRANDA PROSTĚ MUSÍ BÝT,I KDYŽ NĚKDY ČLOVĚKU DO SMÍCHU NENÍ. Ale jsme Švejkův národ,tak to by bylo aby nebylo, paní Müllerová..:-)

PrimaDen: A to by ti připadalo k zasmání nebo aspoň pousmání? Pokud chceš něco popsat-cokoliv-jedna věta by asi na to nestačila,a navíc je tato říkanka častečně pravdivá.. Co jsem měl napsat? V naší hospůdce jsou pěkní opilci?:-)

LGKM: No já nejsem abstinent,ale alkoholik taky ne-zlatá střední cesta..:-)

Čeho nejvíce litujeme před smrtí-zajímavá knížka..

by Pechan @deviantart.com
[via Inspiration an Chai] Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?

Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.

3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.

Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…

4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…

Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..

5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…

Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.

Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

štiler: No mě taky..:-) Ale on to asi myslel dobře,asi nerozumí proč jsou věci na světě tak,jak jsou.. Žádný Bůh ti neodpoví,musíš se pídit sám. Koneckonců je to mnohem zajímavější zjišťovat jak věci jsou,než se spoléhat že ti to někdo řekne,potom jsi člověk z druhé ruky..
Jedem starodávný súfí-Mansúr al-Halládž,řekl takovou pěknou věc: Hledej odpověď tam,odkud vyšla otázka. Ale jde ti i jinde,stačí používat trochu rozum a logiku..

taron: Budu sem dávat jen humorné věci-protože myslím toto řekl Karel Čapek: Humor je solí života,kdo je jím řádně prosolen,vydrží dlouho čerstvý..:-)

jusuej: No,jestli je to opravdu tak jak říkáš a co o sobě píšeš,tak klobouk dolů že jsi to ještě nevzdal..

Yasmin: Tak pac a pusu- virtuální..:-)

Všem- Já taky nejsem pověrčivý ale trochu srandy nikdy neškodí..vlastně žádné množství srandy neškodí ! :-)

Vladan: První tvoje připomínka se týká toho, že rozděluješ víru na náboženskou a nenáboženskou. Ano to je pravda, ale opravdu se jedná o dva druhy víry? Není víra,ten promární,základní impulz stejný,jen objekty víry se mění? Nevychází v počátku z mysli člověka stejný duševní pohyb,který se nazývá víra,a na který se potom nabaluje to ostatní-podle toho kam člověk svou pozornost upře, co mu vyhovuje,zajímá, podle různých okolností které na něj v životě později působí,a tak dál?
Proč někdo věří svému fotbalovému klubu,jiný v demokracii,další v Boha,na důvod se dá přijít,ale to prvotní je víra,ta nemá žádný atribut,to přichází až později.
Ty vidíš na nábož. víře i něco pozitivního ve smyslu že když je to osobní záležitost a nenutí nějakým způsobem jiné k jejímu pojetí,je to celkem v pořádku-to máš pravdu,ale myslím že jen částečně,napíšu o tom v druhé úvaze.
A ještě jedna věc-máš zase pravdu,myslím,ale zase jen částečně. Věřící může vzácně přijít na rozpor ve své víře,pokud není úplně náboženskou propagandou zpracovaný,ale když na to opravdu vzácně přijde,má dvě možnosti-buď od toho uteče,protože by ještě mohl přijít na něco, co by ho vyrušilo z jeho "jistoty" tedy víry,a to lidé nemají rádi-a nebo se začne zajímat,zjišťovat,"pídit" a časem s vírou a vším tím kolem skončí,protože pozná skutečnou podobu tohoto všeho. Člověk který se snaží být pravdivý sám k sobě,protože nechce prožít život ve lžích a iluzích-aspoň maximálně jak to jde-nemůže nikdy být nábožný. Když beru náboženství jako důsledek propagandy náboženských institucí-ne jako např.snahu porozumět tomu, co opravdu znamená život-což je pro mě duchovnost,ale to jiná věc.
Popsal jsem to trochu jiným způsobem než ty,protože ty používáš přísnou logiku a racionalitu-proč ne-já na tu jdu jinak,je mi bližší spíš ten trochu psychologicko-emocionální postup,nebo jak to říct..:-)

Dobře,tak se vyjádřím k těm tvým poznámkám,jak to vidíš ty.:-) To je samozřejmé že těžko rozhodnem čí názor je ten správnější,ale o to nejde,jde o to prodebatovat to téma ze všech stran,pravda může být někde uprostřed.
Každý má jiné životní zkušenosti,jinou mentalitu,vidí některé věci třeba líp,jasněji na základě vzdělání,určité inteligence,a tak podobně. Jiné věci zase třeba tak jasně z různých důvodů nevidí Každý jiný pohled na jednu věc je nějakým způsobem přínosný,jen člověk nesmí být moc předpojatý a měl by chtít porozumět-třeba i tomu proč někdo tvrdí úplný opak než on sám-myslím..:-)

Jo,dobré,vysvětlím později jak myslím ty věci ke kterým máš výhrady.
Ještě takovou maličkost-pokud bych definoval své pojetí náboženské víry,napsal bych to asi nějak tak: Víra je druh určitého mentálního pohybu mysli,který se ve formě naděje,předpokladu- tady úplně iracinálního-promítá do budoucna,a pokud je dlouhodobě udržovaný v mysli,stane se pro věřícího časem téměř skutečností.
Co se týká té církevní charity-to taky není jednoznačné a rozepíšu se o tom to v druhé části.

Na té poslední sloce něco bude...

Neboj se a směle
kopni depku do prdele..:-)

pešu: Láska? Je láska k člověku-tedy spíš emocionální závislost na druhém,nebo spíš na své představě o druhém,láska? Pod pojem "láska" se dá ukrýt všechno. Je tělesná,emocionální nebo materiální závislost na partnerovi láska? Ano? Jak to tedy,že když partner z nějakého důvodu odmítne toto všechno poskytovat,nastupuje hněv a někdy i nenávist? Kde je láska. Může se láska změnit okamžitě v opak- nenávist?
Potom je tady láska k vlasti,láska k majetku,láska k násilí,láska k ....... Není lepší otázka co je opravdu láska?
Co je Bůh? Je něco takového? Co je život? Co je smrt? Většina lidí mluví o těchto záhadných pojmech,jako by to byly ty nejjednodušší věci na světě. To je tak,toto zase jinak,tam se píše to,ten říká ono..
Kdo tuší alespoň přibližně jak to všechno je? Kdo se o to aspoň pokusil, na to nějak přijít? Nevadí že třeba na nic nepřijde,ale nestojí tyto zásadní věci za to,se aspoň pokusit jim přijít na kloub? To že miliardy lidí v něco věří a další nevěří v nic-nebo spíš věří v nic ,není důležité. Nestojí to dobrodružství zvané život,za to pátrat nějak o co vlastně jde? Asi ne,protože není moc těch kdo by se o to pokusil.

S Vladanem musím ve většině věcí souhlasit i když se nepovažuju za vyloženého ateistu,ale za bezvěrce snad ano-tedy za člověka který se snaží vidět věci tak jak jsou-úplně bez víry není snad nikdo,a nemusí to být jen náboženská víra. Víra sice dává naději a potlačuje strach-nezbavuje strachu- jen ho někam potlačuje, ale možná že určitá racionalita je přínosnější ve smyslu, že pokud se člověk snaží něčeho dobrat,pokud ho něco opravdu zajímá,musí vycházet z toho co opravdu je,z logiky a faktů. Víra je osobní a řekl bych i egoistická záležitost,která říká-však ono to nějak dopadne,Bůh nám to slíbil-v nějaké "svaté" knize.
Jenže problém vidím jak u ateistů i věřících v tom,že je tyto věci,Bůh,život,smrt-v podstatě nezajímají. Každý si toto pro sebe nějak zdůvodní -racionálně nebo iracionálně a tím to končí.
Smrt je jedna z nejdůležitějších věcí na světě pro člověka-ve smyslu že je konečná a je na ní "spoleh". Přesto že se jí všichni bojí,proto se např.dají na víru-víra je produkt strachu- nebo jí odbydou že po smrti nic není protože... Není nějaká možnost poznat co znamená smrt,už teď za života? Proč to nikoho nezajímá? Proč každému stačí nějaké vysvětlení a potom když smrt přijde,někde se objeví poblíž,někoho si vezme,lidé neskutečně trpí. Ale stejně je to nedonutí se zajímat co smrt vlastně je. Není to divné?

Vladan: No a ještě k té povídce-vlastně jste prožili trochu i sadomaso,tedy víc ty..:-)
Když už jsme u toho sexu..Jednou při vášnivé noci kdysi dávno s jednou dámou,jak už to tak bývá,jsem ji občas jemně otočil kvůli změně polohy. Když to bylo už poněkolikáté tak najednou vyhrkla-ty si mě tady obracíš jak amoletu!A bylo po hned po erotice,protože chechtat se a sexovat dohromady u mě nejde..:-)

Vladan: No ano,jak říkám,slovo "Bůh" spekulativní výraz a já ho sice občas použiju,ale spíš vždycky obrazně, jako metaforu nebo tak nějak podobně. Pokud bych mluvil o Bohu nějak určitě,byl bych lhář, protože nevím jestli něco takového existuje,byl by to jen výplod mojí víry v toto. A já se snažím pokud to jenom jde,nebýt otrokem žádné víry,nebo předsudku.
Člověk se tomu ale těžko brání, protože je tak odmala vedený-buď k nekritickému příjímání nebo rychlému odmítnutí něčeho,aniž by tomu často aspoň trochu porozuměl. No,ale to už je od věci:-)

Já jsem napsal že Ježíš byl vědoucí? Sakra,jak to vím? Už taky píšu kraviny jak nějaký dogmatik! Co byl Ježíš-jestli vůbec byl,samozřejmě nevím,ale ten zbytek,pod ten se podepíšu znovu.

Vladan: Bůh-použiju pro jednou tento spekulativní název čehosi- nebo příroda,nám dali určité hračky proto,aby jsme si hráli,a ne nehráli,že...Tak proč ne?:-)