ZPOVĚĎ ALKOHOLIKA

Usedám šťastný zas na svém místě,
kde je můj domov vím zcela jistě,
nikde na světě nejsem tak v pohodě,
než na své židli ve svojí hospodě.

Už se mi čepuje ta pivní spása,
pingl je pomalý nervy mi drásá,
žízeň je strašná z huby se práší,
na stůl se konečně mana teď snáší.

Přede mnou nebeský nápoj se tyčí,
než spadne pěna už ve mě syčí,
druhé i třetí v krku mi mizí,
pivečko dobré jak zlato ryzí.

Můj pohled hospodou dokola bloudí,
už je tu Franta co pětku loudí,
z rohu na mě bliká vychytralá mašina,
která jako vždycky opucuje Olina.

Pepa mi do ucha koktá svou kauzu,
najednou pobledne a prý si dá pauzu,
aniž by cokoliv dalšího hlesl,
pod stůl jen omluvně pomalu klesl.

Lehká děva Vlasta za panáka jistá,
povolná je vždycky není však moc čistá,
zrovna na mě dýchla a možná že se pletu,
však myslím že dechem srazí orla v letu.

V jednom rohu televize v druhém džůbox huláká,
abych trochu zapadl musím si dát panáka,
kdosi mi kořalkou záda teď polije,
pod stolem ozve se-ať žije Slavie!

Tak to u nás chodí skoro každý den,
odpoledne do hospody večer zase ven,
dokud nám bude zdravíčko sloužit,
po pivu s rumem budeme toužit.

Pokud nám kmotřička neurčí hrobku,
dáme si pivečko a k němu stopku,
ať třeba na márách musí být sranda,
my jsme ta veselá pijanů banda!

Však život spiťara má i malou vadu,
někdy se stane a pocítí zradu,
zradí ho srdce ledviny játra,
a občas i zaslechne-ožralá chátra..!