Víš...

Víš ... já si myslím, že je hodně žen, které se moralisticky tváří, ale nedokážou si ve skutečnosti přiznat, že samy nejsou v soukromí spokojené, natož šťastné ... To, že se chováme dle vlastního naturelu a ne dle představ okolí neznamená, že nám etické zásady nic neříkají...máme je v sobě, víme až moc dobře, kam chceme a tudíž i můžeme (nebo naopak?), ale nehodláme akceptovat předsudky a představy ostatních... Prostě si chceme jen užívat života a přitom dbát na to, abychom neublížily... Děláme jen to, co nám umožňuje a pomáhá cítit se dobře ...
Scénář svého filmu, nazvaného Můj život si hodlám i sama režírovat a to, zda se obsadím do role, která se zdá druhým nevhodná, je jen má věc. Ať už bude můj film propadák nebo se ponesu na červeném koberci a budu se opájet jasem, leskem a třpytem okamžiku, pořád to budu jen já, kdo ponese důsledky konání. Říkáš, že se okolí nelíbí Tvé milostné vztahy? To, co je mužům vlastní, přirozené by nám mělo být zapovězeno? Ne, ani omylem... Dneska nejsou živitelé - lovci jen muži, jsou to i ženy... Tak proč bychom nemohly být lovkyněmi třeba i v těchto oblastech, když už jsme bez mužů nuceny často řešit existenční otázky, pragma, které bylo v minulosti vlastní pouze pánům... Máme zajišťovat chod rodiny se vším všudy, ale pokud jde o lásku, sex... najednou nám společnost předhazuje jakési mantinely, hranice, klec?! ... Neberu je, odmítám ... přeskakuju, přelézám ...