Dámská volenka

Procházel jsem se před Alcatrazem a pálil mentolovou pallmallku. Nevím jak mě to napadlo, koupit si mentolový cigarety. Je to už hodně měsíců zpátky, co jsem to naposledy chutnal. Ale teď jsem měl celou krabičku. Krabičku přervanou válcema s příchutí Mentosu. Na jednu stranu mi chutnala, jelikož mě parádně protáhla. Na druhou stranu bych tohle nechtěl pálit tak, jako pálím červený. Nechuť by se určitě projevila zatraceně brzo.

Byl tam takovej plácek pod mostem. Nad hlavou vám duněla dvouproudovka, po který každejch pár minut přejel trolejbus. Na plácku stály sloupy podpírající konstrukci, dole u chodníku zabetonovaný do velký krychle. Různý skupinky se tady často scházely a pokuřovali. Když ne cigaretu, tak trávu ze skla. Přes den frekventovaná hlavní třída, večer tmavý, tichý místo plný odpadků. A v těch odpadcích já. Jen další odpadek. Dokuřoval jsem Mentosku a sledoval tmu přede mnou. Otevřely se dveře výtahu. Šachta vedla z tý dvouprodvky nahoře až sem, dolů pod most, přesně před místo, kde jsem stál. Evidentně pro vozíčkáře a podobně postižené. Teď z nich lezl starej smrdící páprda s igelitovou taškou a cigaretou v hubě. Přežvykoval ji, koulel sem a tam. Při tom zíral na mě. Já nereagoval.. nenapadlo mě jak. Páprda si cigaretu konečně zapálil a procházel těsně kolem. Jeho oči mě pomalu přejížděly, několikrát zespoda nahoru a zpátky. Podíval jsem se na něj pořádně. Do očí a pak letmo přejel o kus vedle. Páprda šel očividně už pár dní ze sámošky a zapomněl kde bydlí a tak se teď toulá po brně s balíčkem cigaret a igelitkou plnou tvrdejch rohlíků. Připadal mi jako dobrej člověk.

Čaj z automatu mi zahříval ruce a opařoval jazyk. Potřeboval jsem dávku tepla. Venku je večer pořád zima, ikdyž má za pár tejdnů bejt jaro. Na pokoji sem si dal notebook na nohy, za záda polštář a pustil se do psaní další sračky, o který sem stejně předpokládal, že nemůže nikoho zajímat. A jestli jo, musí to bejt blázen. Blázni jsou bezva.