Humus

Bylo už později večer. Vracel jsem se z Kauflandu. Potřeboval jsem nějaký jídlo na ukojení hladu. Nebylo toho moc, ale rozhodně lepší než nic. Před obchodem stál chlápek. Už dřív jsem ho tam viděl a párkrát mu dal drobný. Říkal, že ho vyhodili na ulici, i s tím psem. Pár metrů vedle něj, na rohu, leželo štěně. Malý, nevinný štěňátko. Spalo. Dal jsem mu nějaký peníze a řekl.
“Tady máte nějaký drobáky..“
“Děkuju.“
“Není vůbec zač“
“Ale je. Pomůže to. Děkuju.“

Doma jsem se zul a šel dělat nějaký zbytečnosti. Po chvíli mě přemohla chuť na cigaretu. Posadil jsem se židli, co jsme měli už pěknejch pár let na balkoně. Zapálil si, šlukoval, koukal do prostoru. Zadíval jsem se na Kaufland. Máme ho před barákem. Byl tam ten chlápek a kolem něj několik fízlů. Viděl jsem jedno auto Český policiie a jedno měšťáků. Ohmatávali ho, donutili sundat batoh a vyndat všechny věci. Pak ho postavili proti zdi, položili ruce na stěnu a zase prohledávali. O něčem se bavili, on mezitím vytahoval kapsy z kalhot a ukazoval, že nic nemá. Což byla očividně pravda. Pes ležel dál na zemi.
Dokouřil jsem a šel dovnitř. Zbytek jsem sledoval skrz žaluzie ve svým pokoji. Ještě chvíli se tam o něčem bavili, pak dal ten chlápek ruce za záda, jeden fízl mu nasadil pouta, další ho chytl za rameno a odvedl do auta. Auto odjelo. Zůstali tam dva fízlové. Jeden z nich někam volal, pak přijelo auto a odvezlo psa. Nejspíš do útulku.
Ten člověk chtěl jen stát, občas si pohladit svýho psa – jedinýho přítel, kterej mu zbyl. Policejní zmrdi ho donutili se vzdát svýho přítele - nucenně. A přitom vlastně nic neudělal.. Jen stál, všímal si sebe a psa, občas slušně požádal kolemjdoucí o pár peněz pro sebe a pro psa. A viděl jsem, jak se s ním spravedlivě dělil o jídlo. Za tu dobu, co ho sleduju, mi připadal, že ten pes pro něj znamená hodně. Dobrej člověk. A stejně ho nemohli nechat žít.
Dopsal jsem, uložil soubor a šel si znova zapálit na balkon. Koukat na ten roh, kde teď nikdo nestál. Všude jen prázdno.. a smutno. Bylo mi smutno. Ani pořádně nevím proč.