Dar

Tohle jsem si vždycky přála. Ležet ve staré, velké posteli s nebesi. Už jako maličká jsem si vysnívala jak si jednou takovou postel nechám postavit. A nakonec jsem musela zaplatit nekřesťanské peníze za to abych si ji „půjčila“ na prodloužený víkend. Je to tak. Realita dnešního světa často ukrajuje z dětských snů, ale mě to nevadí. Aspoň ty dvě noci! Kdo ví, co mě v nich potká. Nebo spíš kdo. Jsem tu sama. Do postele by se sice vešli snad čtyři dospělí, ale já jsem single. Však jsem si kvůli tomu vytrpěla pár soucitných pohledů na recepci. Už to neřeším,časem si člověk zvykne. Jediné po čem sem v poslední době toužila bylo užít si první podzimní dny na bohem zapomenutém místě. A to se mi podařilo. Najít tento hrad bylo i přes vymoženosti dnešní doby téměř nemožné. Navigaci jsem vypla při prvním náznaku zabočení do svodidel a dál už jsem se spoléhala na svůj šestý smysl. Naštěstí jsem pořád holka ze staré školy. Prostě tenhle víkend mi zkazit nedokáže nic a hlavně nikdo. Jak slibovali v cestovní kanceláři, s našimi víkendovými pobyty na těch nejromantičtějších místech světa zažijete něco, co si za peníze nekoupíte. I když? Já si to přeci zaplatila! Takže doufám, že servis tu bude na jedničku.

„Ťuk..Ťuk....“ozve se najednou. Že by dorazila moje večeře? Otevřu dveře, ale nikoho nevidím, kamennou chodbu ozařuje několik umně poskládaných svíček, které jak musím dodat opravdu přinášejí ten slibovaný punc romantiky. Ale kdo klepal? Po tom budu muset asi pátrat. I když, někdo tu přece jenom byl, na zemi, opravdu na zemi!!! Leží moje dnešní večeře. Tak to si mohli odpustit, minutka by ho snad nezabila, kdyby počkal. Ani vlastně nevím kdo. Kašlu na to, hlad zvítězil. V klidu pokoje se mrknu pod pokličku a nestačím zírat. To co mi pan kuchař nachystal – tak za to by se nemusel stydět ani šéfkuchař v 6-ti hvězdičkovém hotýlku. Myslím, že moje chuťové buňky budou uspokojeny. Krásně vypečené kuřátko, k tomu ještě teplý chleba a láhev portského. Miluju tohle víno, je tak sladké a hutné. Někdy mi opravdu stačí dvě skleničky a mám pocit, že mi narostly křídla. V tomhle se do mého vkusu trefily na 100%. Ráno jim poděkuji.

Svíčky pomalu dohořívaly a já stále bojovala s lahví toho nejsladšího zázraku, který jsem měla poblíž. Rozvalovala jsem se v prachových peřinách a začínala jsem mít pořádnou špičku. Bylo mi to jedno, někomu bych byla možná pro smích, ale já jsem si to užívala. V krbu mi plápolaly poslední polena a hrozilo, že brzy zůstanu bez jediného zdroje tepla, který mám. I když mi bylo jasné, že tuto ztrátu budu vnímat velice bolestně, nenašla jsem v sobě tu sílu vstát a přiložit. Bylo mi to prostě fuk. Jediné, čeho jsem se zmohla bylo obléknout si noční košili a svoje oblečení odkopnout někam, kde jsem tušila že stojí můj kufr. Tady mě přece nikdo soudit nebude, ne? Tato myšlenka mi bleskla hlavou a v tom jsem si uvědomila, že si můžu dělat opravdu co chci. zabořila jsem se do peřin a naposledy se napila z číše plné vína. Jeho sladká chuť mi zůstala na jazyku dlouho potom co jsem si lehla. Moje fantazie pracovala na plné obrátky. Tady jsem byla sama sebou a mohla jsem pustit uzdu všem mým tajným přáním a snům. Strhla jsem ze sebe košili a odhalila jsem božským nebesům moje nahé tělo. Poslední záchvěvy ohně na něm kouzlily magické obrazce, které jsem fascinovaně pozorovala. Jako bych to ani nebyla já, takhle hříšná a neukojená osoba, která tu leží a čeká až přijde ten, kdo ji vysvobodí ze zakletí samoty. Chtěla jsem aby se to stalo teď, aby přišel můj zachránce a odnesl mě na vlnách rozkoše...

MP3, které mi mé psaní zpříjemňovaly:

Sting – I was brought to my senses
Joni Mitchell – both side now