Upovídaný.

Upovídaný.


Povím to měsíci, povím to hvězdám, že lásku mám jedinou a té se již nevzdám.

Povím to slunci, povím to větru, že zřídlem mé síly je, že piju ji ze rtů.

Povím to řekám, povím to mořím, že královnou mou je, že před ní se kořím.

Povím to oblakům, povím to duze, že nechci již prokřehlý blouditi v mlze.

Povím to voňavým rozkvetlým lipám, jejím větvím i kořenům, že tak jako jim míza, ona zas dala smysl mým dnům.

Povím to vůním, povím to květům, že nemohu již více chtít, než úsměv na tváři Tvé vykouzlit a šťastnou Tě učinit.

Povím to horám, povím to skalám, snad není to hřích, já přeji si jediné, bys milovala mě celým svým srdcem, tak jako dřív. Toť touha má veliká, o tu já prosím, toť naděje jediná jíž v srdci nosím.

Povím to nebesům, a děkuji bohu, že ruku Tvou do mé vložil, teď s láskou a nadějí já životem jíti mohu.